Inner Fear – First Born Fear

Bombastičnost z časů minulých
2012
vlastní náklad
58:03 (12 skladeb)
temně atmosférický metal
www.innerfear.org

Brněnští Inner Fear nejsou neznámým pojmem. Už někdy před deseti až patnácti lety nahráli několik poměrně chválených počinů, jimiž se velmi úspěšně protlačili do širšího popředí a silného povědomí tuzemského metalového undergroundu, aby vzápětí na mnoho let zmizeli ze scény. Přesto nastal čas návratu a tedy i pokusu o oživení tak trochu pozapomenutého jména.

Hlavní osobností a tvůrčím mozkem obnovené skupiny zůstává bubeník Martin „Marthus“ Škaroupka z mezinárodně slavných Cradle of Filth, původním členem je i kytarista Khopec, zato nově se zjevuje Ashok z Root. Další současní členové byli nalezeni v Lotyšsku, částečně v rámci docela známých, ale již zaniklých Neglected Fields. Takto poskládaná moravsko-lotyšská sestava se pokouší znovu si vydobýt pozornost temně metalových posluchačů, tentokrát možná v přespolně širším dopadu, podpořeném přítomností bubeníka, který mezitím pronikl do světového povědomí.

„Přestože jsou kompozice melodicky hodně průměrné, při patřičné pozornosti a dostatečně vstřícném naladění se poslouchají vcelku dobře.“

Přestože vše startuje novým songem „Fear Proclaimed“, v závěru přítomném také v odlišné pomalejší verzi, téměř celé album tvoří skladby ze starých nahrávek „Akhu“, „Thanalogy“ a „Symbiotry“, jež jsou zde zcela nově nahrané, hudebně a především textově přepracované a v některých rysech upravené skoro až k nepoznání. Pozměněné verze starých známých hitovek jako „Lustmistress“, „Inner Fear“ či „Love Is a Poisonous Cunt“ představují návrat k vlastním vrcholům, ale zároveň odrazový můstek pro nový začátek, mladšími fanoušky považovatelný za klasickou řadovku.

Žánrově jde o stále totéž, tedy o temně laděný, gotikou načichlý a bezmála až symfonicky grandiózní atmosférický metal, plně poplatný všem zvyklostem devadesátých let. Kombinace převážně rychlých temp, tvrdých kytar a bohatě zakomponovaných kláves vytváří velmi členité, velkolepě načančané až bombasticky působící kompozice, které někdo může považovat za bezmála vrchol veškerého umění. Přestože jsou melodicky hodně průměrné, při patřičné pozornosti a dostatečně vstřícném naladění se poslouchají vcelku dobře a hlavně po stránce zvukové, producentské a instrumentální splňují veškeré nároky. Potud se všechno zdá být v pořádku, jenže pouze zdánlivém.

„Byť je vše výborně zvládnuté, čas mezitím pokročil, takže co kdysi dávno působilo kreativně, je už jen pozdním dozvukem časů minulých.“

Drsně řvoucí zpěvák a střídavě s ním vznešeně pějící zpěvačka, to je opravdu neskutečné až vražedné klišé. Před patnácti či dvaceti lety by šlo o cosi svěžího a před deseti lety by to možná jakžtakž drželo krok s dobou, což koneckonců byl případ oné první fáze souboru. Dnes tohle všechno působí značně zastaralým a překonaným dojmem, tedy jako něco, co v podstatě zní velmi dobře, ale jinak tomu ujel vlak. Přesněji řečeno, čtenáři Sparku, návštěvníci Masters of Rock nebo skalní fanoušci Cradle of Filth a Dimmu Borgir tohle můžou pořád považovat za něco aktuálního, žel jde pouze o klamný pocit, daný konzervativním přístupem k hudbě. Byť je vše výborně zvládnuté, čas mezitím pokročil, takže co kdysi dávno působilo kreativně, je už jen pozdním dozvukem časů minulých.

Album vyšlo v úplně první den roku 2012, původně však pouze virtuální cestou, zatímco fyzicky reálný a mírně doplněný zvukový nosič se objevil až s odstupem několika měsíců. Samotná hudba, přestože svým způsobem působivá a skvělá, má zde zpoždění mnohem větší.