Inheritance – Frames

Když začátkem roku 2014 vypustili své debutové EP „Distances”, které se (na rozdíl od zatím poslední nahrávky) dočkalo i slušivého hmatatelného zvěčnění v podobě sedmipalcového vinylu, někteří zasvěcení hledači talentů již měli o výjimečnosti tria dávno jasno. Inheritance si od té doby postupně získávali přízeň náročných posluchačů, v prosinci digitálně vypustili „Frames” a za prozatímní vrchol jejich počínání lze považovat vystoupení na Full Moon Stage letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava, kde měli možnost osahat si atmosféru i náročnost velkého pódia.

Inheritance na „Frames” jasně a nekompromisně deklarují své muzikantské hodnoty. V každém z tónů je cítit, nakolik důležitá je pro kapelu preciznost, skladatelská zodpovědnost a tvůrčí semknutost. Hudební vzdělání a všudypřítomná profesionalita dávají solidní základ pro předpoklad toho, jak je každá nota na svém místě, zároveň však nahrávce neupírají potřebu volnosti, vzletnosti a vzdušnosti.

„Inheritance se podařilo vytvořit pestrý, mnohotvarý a v každém ohledu smysl dávající organismus.“

Ač by se z výše napsaných řádků mohlo zdát, že mluvíme o strojově chladné nahrávce, „Frames” je citlivě zkomponovaným dílem. Žije. Poklidně dýchá, je křehké a ladně se pohybující zároveň. Bezostyšně pracuje s vytvářenou atmosférou a ve svém veskrze poklidném letu se nebojí důraznějších pasáží, kteréžto v kontextu všeho rozjímání působí natolik přirozeně a samozřejmě.

Inheritance se podařilo velice zkušeně propojit jazzovou volnost a nespoutanost s mathrockovou pedantností v pestrý, mnohotvarý a v každém ohledu smysl dávající organismus. Nahrávka při prvotním setkání nepůsobí nikterak náročně na soustředěnost poslechu, spíše si jde nenuceně svou cestou. Nechává posluchače najít si ten správný čas, kdy jí sám věnuje veškerou svou pozornost, a získá tak pocit nenápadné radosti i vnitřního uspokojení právě v těch místech vyprávěného příběhu, které by jinak mohl tak snadno minout.

fotografie: Zdeněk Němec