Ihsahn – Arktis

Loňské sněhy jsou pryč
2016
Candlelight Records | Spinefarm
48:07 (10 skladeb)
blackened metal
www.facebook.com/ihsahnmusic

Jak se pozná skutečný mistr svého oboru? Třeba podle toho, že vás i jeho šestá řadová deska nutí na schodech v domě hrozit natolik přesvědčivě, až sousedce padají z rukou kompoty.

Dlouhých deset let už uplynulo od chvíle, kdy Ihsahn vydal první sólovku „The Adversary“, dlouhých deset let uplynulo od chvíle, kdy se frontman ikonických Emperor vydal cestou solitéra, aby nám začal učarovávat tu méně, tu více chytlavými deskami, u nichž jsme si ani jednou nemohli říct, že nabízejí něco fádního.

I progresivita ale časem ztratí na puncu výjimečnosti, načež přichází přesně ta chvíle, kdy se buď projeví talent nebo nastane nuda, jakou nezachrání ani přimhouřené oko fanoušků, co jsou natolik skalní, až jsou zkamenělí. Ihsahn udělal to nejlepší, co mohl – upustil od někdy až příliš šroubované progresivity a mrštil nám do obličeje našláplý, rockem říznutý metal, který neuzluje střeva svojí složitostí, ale rozhýbává hlavy šlapavým motorkářským drivem. Ano, na Ihsahnovy poměry místy opravdu skoro posloucháme Motörhead, přesto „Arktis“ nikdy neuhne k něčemu vyloženě jalovému.

„I grilovačka může mít sílu, pokud se v buřtech hnípá aristokracie.“

Některé skladby vybízí k podupávání, jiné – jako třeba „South Winds“ nebo „Frail“ – okouzlují zvláštní, ale ne zatěžkávající atmosférou. Taková závěrečná „Celestial Violence“ je pak vyloženým odkazem na léta, která se už navždy zapsala do dějin symfonického black metalu.

Na milovníky složité a „počkejvoledejtomupůlroku“ progresivity bude album možná skutečně příliš jednoduché a konzervativní, skoro jako bychom se z opery přesunuli na líné odpolední barbecue. Nicméně i grilovačka může mít sílu, pokud se v buřtech hnípá aristokracie.

Jak to? Protože i zdánlivě přímočaré skladby, jaké na „Arktis“ jsou, odděluje od banality několik důležitých věcí. Jednak je na nich instrumentálně všechno natolik dobře, že by se z nepoužitého materiálu natočilo další slušné album, jednak dovede Ihsahn na jedné desce perfektně předvést, jak umí být metal pompézně naléhavý a zároveň lehce hravý, a především proto, že se nade vším vznáší jakýsi těžko popsatelný pocit poslechu něčeho, co má svébytnou povahu, nezpochybnitelnou sílu a proto i zasloužené místo mezi tím nejlepším, co lze v současné době v metalu najít.