Ides of Gemini – Constantinople

Okouzlující pozorování fresek
2012
Neurot Recordings
42:11 (9 skladeb)
doom/post-metal
www.idesofgemini.com

Zatímco Idy březnové máme povětšinou spojeny s rokem 44 př. n. l. , kdy skupina konspirátorů ubodala v římském senátu perořízkem se marně ohánějícího Julia Caesara, Idy Blížence (tedy snad ty červnové), jsou zcela jiným typem spiknutí.

Za účelem nahrání debutového alba „Constantinople“ dali dýky dohromady hudebník a novinář J. Bennett, bubenice Kelly Johnston a především Sera Timms, jinak třímající otěže vokálu a baskytary v Black Math Horseman.

Když někdo vydává svůj dlouhohrající debut u Neurot Recordings, svědčí to obvykle o tom, že se nejedná o žádného kulhavého koníka – takové si totiž label do stáje nepouští –, nýbrž o hřebce s dostihovými ambicemi. Ides of Gemini si v triédru vyhlédnul sám Steve Von Till. Zdali mu učarovalo předcházející EP kapely „The Disruption Writ“, split s Vermapyre či některé z živých vystoupení, těžko říci – ale e-mail dal e-mail, slovo dalo slovo a v lednu letošního roku naběhlo trio do losangeleského studia Sunset Lodge (na jehož zdech jsou podepsané spolky od Monster Magnet po Bring Me the Horizon). Zůstala Von Tillova do ohně vložená ruka bez popálenin?

Pokusíme-li se o žánrové zařazení Ides of Gemini, dostaneme se nejblíž k doommetalové škatulce. Blíženci nehrají doom, jenž by evokoval plesnivějící ruiny hradů na nevlídných blatech a pach líně se rozkládajících oběšenců, nýbrž spíše (post) rockověji pojatou odnož, která působí vzdušněji a prostorněji. Monumentální, nikoli tísnivé.

Ač jsem nevypátral genezi názvu alba, přijde mi poměrně vhodný – skutečně se dá načrtnout paralela mezi klenbami architektonických skvostů nějaké vzkvétající metropole s bohatou historií a melodickými linkami jednotlivých písní. Posluchač v roli ohromeného turisty trestá krční páteř pozorováním fresek v záklonu a nechává se pohltit atmosférou.

Tak trochu záhadou mi zůstává, proč bývá vůbec v jedné větě s Ides of Gemini uváděn black metal, což jsem před poslechem „Constantinople“ několikrát zahlédnul. Jistě, Ides of Gemini překračují žánrové hranice a obohacují svou hudbu i o prvky mimo výše vymezené žánry, ale zrovna na něco, co by vzdáleně připomínalo atmosférický black, narazíte tak dvakrát během desky.

„Atmosféra desky je skutečně působívá a určitě není nikterak náročné podlehnout jejímu kouzlu.“

Většina písní se skutečně pohybuje okolo průsečíku tradičnějších doomových prvků evokujících kupříkladu Blood Ceremony (bez oněch legračních okultních kláves) a experimentálnějších post-metalových výletů připodobnitelných třeba k již zaniknuvšímu projektu Battle of Mice, přičemž však Ides of Gemini nedosahují jeho emocionální síly a rozervanosti na devítce Richterovy škály.

Byť se bez většího vytáčení přiznám, že jsem z „Constantinople“ neoněměl nadšením, musím jedním dechem dodat, že se jedná o vydařené, poctivé a svébytné dílo, na němž rozhodně je co chválit. Vynikající jsou vokální harmonie Sery Timms a Kelly Johnston, jejichž výsledkem jsou čisté a pronikavé chorály – kdo si potrpí na ženské vokály v metalové hudbě, měl by si desku rozhodně obstarat. Kytarové pasáže sice občas sklouzávají k šablonovitosti, ale většinou úspěšně naplňují heslo o tom, že v jednoduchosti je síla a dokáží být průrazné i povznášející dle potřeby.

Vůbec, bude-li vám někdo v souvislosti s Ides of Gemini vykládat na stůl esa superlativů, není třeba jej za to hned plísnit – atmosféra desky je skutečně působívá a určitě není nikterak náročné podlehnout jejímu kouzlu. Jen je třeba si připustit, že existují kapely, které tuto formu dotáhly ještě dál, byť třeba ne na svém debutu. Pozornost a uznání, které Ides of Gemini věnujete, budou zasloužené.

koláž: Jirka Jakoubě