Hôtel Morphée - Des histoires de fantômes

Rozpory a soulady moderního folku
2013
Audiogram
39:00 (11 skladeb)
experimental / indie folk
www.hotelmorphee.com

Vsadím se, že je všichni znáte, taková ta malá všední déjà vu. Debutovka frankofonních Kanaďanů Hôtel Morphée jako by byla soundtrackem k něčemu, co se ještě nestalo, i když máte silný pocit, že takhle už jste to jednou prožili. Ať už si pod žánrem moderního indie folku představíte cokoliv, tuhle hudbu si troufám označit lehce bizarním souslovím „hravá temnota“.

Když jsou ty karty rozdány takhle, to už se od posluchače cosi očekává. Vykašleme se pro jednou na zprofanovanou otevřenost, zpětnou vazbu a berme „Des histoires de fantômes“ jako solitéra v záplavě soudobého písničkářství/folku. Upřímně, nejsem z těch, který by francouzštinu v muzice považoval za jakkoliv samospásnou, ale v procítěném projevu Laurence Nerbonn dostává díky ní každá fráze velmi osobní, osvěžující ráz a zároveň si hned v několika momentech uchovává takřka šansonovou naléhavost. A v tomhle zvláštním kontrastu se deska prezentuje i po hudební stránce - i když se jí dostanete pod kůži možná až příliš jednoduše, sama o sobě je překvapivě vrstevnatá, skladatelsky nápaditá.

„Hôtel Morphée se nezkoušejí vyloženě hudebně najít, spíš smysluplně bloudí na pomezí několika indie žánrů.“

Přirozeně zakomponované smyčce i klavír lacině neždímou atmosféru a díky těm letmým indie rockovým výpadům, místy s mírně psychedelickým feelingem (především titulní „Des histoires de fantômes“), našel bych klidně parafrázi v loňském albu „The Clearing“ od Bowerbirds. Jenomže u Hôtel Morphée je ten celkový výraz až znepokojivě pokojný, nahořklý a intimní. I díky nesmělé downtempo elektronice („Dessine-moi“), která tomu všemu nepřímo vepisuje experimentální ráz. Experimentování, které však nejde přes čáru a do budoucna skýtá mnohé rezervy. Což naznačuje biografie na webu a přesto, že bych z téhle party nerad udělal druhé CocoRosie, sami přiznávají tvůrčí náklonnost právě k elektronice a jazzu. Jediné, co mi tu vyloženě chybí, je motiv, který by sem tam nevynuceně vyčníval nad ostatní, strhával zásadní pozornost a umožnil albu uváznout v paměti i samostatným dílem, nejen jako celek. V podstatě to nejsilnější zazní hned v úvodu prostřednictvím uvítací „Garde à vous“ - tedy silný ústřední motiv, pronikavá akustika a přitažlivý rozpor mezi sklíčeností a spontaneitou.

Už při prvním poslechu jsem si říkal, že i mezi jasně vytyčeným začátkem a koncem můžeme najít nekonečno, jen ho nesmíme přímo definovat, ale naplno prožít. Hôtel Morphée se nezkoušejí vyloženě hudebně najít, spíš smysluplně bloudí na pomezí několika indie žánrů a tak, jako Morfeus v řeckých mýtech, berou na sebe několik autentických podob. A v případě „Des histoires de fantômes“ můžete prožít svá drobná osobní déjà vu, které zraní i potěší překvapivě samozřejmým způsobem.