Hidden Orchestra

V Brně sice existuje několik menších akcí, které dávají prostor českým mladým projektům a hudebníkům, takže o zábavu je jakože postaráno, ale co se těch aktuálních nebo důležitě se tvářících pozdravů ze západu týče, je to trochu hladovka. Mluvím o tom plus/minus středním proudu. Akce jako Itch My Hahaha nebo New New jsou zatím u ledu, přesto se na jihu Moravy čas od času objeví jméno, které pomyslnou koncertní úroveň zvedá. Naposled to byli třeba Hidden Orchestra.

Projekt nikterak tendenční nebo hypem přepudrovaný. V kontextu dneška ale poměrně symptomatický a svým způsobem i výjimečný. Možnosti internetu a s tím spojená zrychlená konzumace hudby totiž rozbily žánrová pouta a proto je aktuálním novotvarem syntéza. Někdy více, někdy méně nápaditá. Hidden Orchestra jsou sice kapelou nenápadnou, ale rozhodně ne bez nápadů. Jejich snivá mutace jazzových prvků se smyčci a elektronikou je skvělá. Když zvuk analyzujete podrobně, nepřijde vám neznámý, jako celek však přesto působí velmi zábavně.

„Poppy Ackroyd sice dobře střídala klávesy za smyčce, ale i tak jich šlo dost z počítače, víte co tím myslím?“

Hidden Orchestra nabízejí pružnost elektronické hudby a také sílu jazzových oblouků nebo pečlivě budované atmosféry, která nicméně více boduje v obýváku než na koncertě. Hidden Orchestra v živém podání totiž nejsou vůbec „hidden“ a rovnou zvou do epicentra náměsíčné manufaktury. Joe Acheson vypadá jako hodný strejda, který by mouše ani chloupek na noze nezlomil. Velký sympaťák a především zručný muzikant. Pokorně děkoval a sem tam vyprávěl mikropříběhy. Už jen z toho důvodu jsem měl pocit, že jsem se dostal někam, kde se čas tak trochu zastavil. Ne v minulosti, ne v budoucnosti. Prostě stojí a lidé si tak mohou užít pocit, kdy klid neznamená předzvěst stresu, ale je skutečným balzámem. Hudebníci jeli naplno a přesto z nich tryskala uvolněnost, proto mě trochu mrzelo, že v živém provedení bylo více samplů, než jsem čekal.

Trumpetista byl sice jako zvláštní host přítomen, ale i tak šla spousta dechů z počítače, Poppy Ackroyd sice dobře střídala klávesy za smyčce, ale i tak jich šlo dost z počítače, víte co tím myslím? Přišlo mi to pouze líto, protože sledovat v tom množství zvuků samotné hudebníky byl zážitek a při dvojnásobném počtu postav by se to celé ještě posunulo do úplně jiné dimenze. Možná teď trochu brblám – i tak se jednalo o vynikající show. Vůbec nejvíce mě bavilo být svědkem toho, jak mezi kontrabasem, trubkou a smyčci hrají svoji roli dvě bicí soustavy. Jednou vedly pokojný dialog, pak zase souboj o to, kdo má pravdu, jindy se zase jen tak doplňovaly a při všem tomhle to pořád znělo uceleně a čistě. Což je další věc. Zvuk byl vynikající.

„Českého fanouška navíc jistě potěšila ta část koncertu, kdy se Joe vyznal z lásky k našemu státu a také k Floexovi a poté i zahrál jejich společnou skladbu.“

Je mi jasné, že nazvučit tohle nebyla asi sranda, ale palec hore! Když člověk poslouchá hudbu Hidden Orchestra, působí na jeho mysl jako hever, který ji nadzvedává a nechává ji propouštět masírující fantaskností. A to i přesto, že jsem se mohl většinu setu tanečně natřásat. Změny nálad byly oživující a zároveň přirozené, možná i proto koncert tak rychle utekl. Při pohledu na scénu, kde byly zavěšené dvě koule, jejichž tvar tvořily spojené deštníky, mě napadlo, že už ani Skoti se sami sebe neptají „Why Does It Always Rain on Me“ a chmury rádi rozpouštějí na nočním vzduchu uklidňujících procházek.

Jak už jsem zmiňoval, atmosféru desky si člověk lépe vychutná na kanapi, ovšem kouzlo živé kapely má také svoji váhu. Českého fanouška navíc jistě potěšila ta část koncertu, kdy se Joe vyznal z lásky k našemu státu a také k Floexovi a poté i zahrál jejich společnou skladbu. Asi by bylo fér zmínit předkapelu Mythematica. Kryptická anatomie downtempové elektroniky na jednu stranu zněla až poněkud otrocky k jejím vzorům, kteří si obdiv fanoušků užili v devadesátých letech, byla ovšem místa, ve kterých právě ta kryptika či krystalická struktura songů zněla přinejmenším zajímavě. Což jistě dokreslovaly výborné zadní projekce. Organická laboratoř, ve které se ctí matematicky striktní pravidla. Věda.

Pod tíhou dojmů z hudby Hidden Orchestra jsem nečekal na noční autobus, ale dal jsem si takovou „Night Walk“ až domů.