Hanba – Silou kovadliny

Synonymum hardcore punku
2014
Damage Done Records
12'' LP (10 skladeb)
CD 25:59 (14 skladeb)
hardcore punk
www.bandzone.cz/hanba

Byla kdysi dávno kapela jménem Kritická situace. Existovala v letech 1988 až 1996 a svou hudbou i texty naprosto jednoznačně a vůbec nejlépe definovala český punkcore či hardcore punk. Až bude někdy v nějakém slovníku odborný výklad těchto pojmů, měla by u toho být vyobrazena právě ona. Zhruba někde tam, kde přestala, pokračují její mladší nástupci.

Pražská Hanba se i přes své pořád ještě nedlouhé působení rychle zařadila na vrchol české punkové scény. Jak lze všude možně zjistit, hrají zde členové Pipes and Pints, Just for Being a Repelent SS, přesto tito všichni snad prominou tvrzení, že klíčovým faktorem se jeví vokalista Banán, dostatečně známý ze svých předchozích působení v kapelách Balaclava a Lahar.

Pokud se výše zmíněná dávná legenda stala synonymem a ztělesněním tuzemského hardcore punku, pak v případě jejich aktuálních žánrových pokračovatelů začíná platit naprosto totéž. Žádná vyžilost starých punkových legend, žádný rybičkově koblížkový pop punk, ale zároveň ani žádný ortodoxní crust. Většinou kratší palby o jedné či dvou minutách charakterizuje razantní zvuk, živelná energie a převažující svižná tempa, ale neschází v nich ani přesně dávkovaná příměs zpěvné melodiky, což je v domácím měřítku zařazuje někam mezi Boy a See You in Hell.

„Punková jízda je to vskutku příkladná, škoda jen, že mnohé položky a koneckonců celé album končí v okamžiku, kdy se posluchač do toho všeho teprve dostává.“

Jestliže titulní song útočí opravdu „Silou kovadliny“, ty další se rozprostírají v sevřeném spektru od drtivě rychlých nářezů „V první linii“ a „Buranismo“ přes neméně úderné hitovky „Kosa a kámen“, „Mělký hrob“ či „Nová příležitost“ až třeba po hutnější, promyšlenější kráčení „Po spadaném listí“. Punková jízda je to vskutku příkladná, škoda jen, že mnohé položky a koneckonců celé album končí v okamžiku, kdy se posluchač do toho všeho teprve dostává. Dále lze litovat zbytečně natahovaných závěrů některých songů, kde kytara ještě několik vteřin dlouze a nudně doznívá, zatímco její rychlé utnutí a navázání další palbou by prospělo větší plynulosti alba. Jenže ani tato kosmetická vada jistě nemůže narušit zcela opodstatněný dojem převažujícího nadšení.

Že je Banán nesmírně schopný textař, to dokázal už před pár lety v kapele Balaclava, kde svá slova opatřoval rozsáhlými komentáři, jimiž bravurně podtrhoval a zvýrazňoval veškeré šířené myšlenky. Tentokrát zůstává pouze u samotných textů, jež jsou znovu tematicky nosné, ale bez těch komentářů jim přece jen chybí někdejší pádnost. Jejich slabinou jsou občasné obehrané fráze o tom, že je třeba zatnout zuby, zvednout hlavu a vykročit z davu, že mu něco bere či naopak dává sílu a smysl, nebo že je třeba zůstat věrný sobě sám a zbavit se pout. Mnohem lépe proto dopadají konkrétnější objevy toho, že problémy třetího světa mizí, když nejde připojit se na síť.

„Pánové českému punku rozhodně nedělají hanbu.“

Zatímco vinylová deska obsahuje pouze samotné album, kompaktní disk bonusově připojuje i čtyři písně z předchozí demokazety. Na obalu o nich není žádná zmínka, ale jak se zdá, jde o dvě položky znovu nahrané na albu a dvě více již neopakované. Srovnání obou nahrávek odhaluje zanedbatelný rozdíl v tom, že přestože demo působí nepatrně syrověji, taktéž album zní dostatečně ostře a útočně, takže ve výsledku lze rovněž v tomto směru vyjádřit spokojenost.

Pánové českému punku nejenže rozhodně nedělají hanbu, ale naopak tento žánr usvědčují z toho, že i v domácím měřítku je stále schopen přicházet se sice tradičně a nepřekvapivě znějícími, ale přesto silnými a výraznými počiny. Tohle je totiž ten nejlepší, nejautentičtější a nejuvěřitelnější punk, jaký lze v tuzemsku zaznamenat. Hanba těm, kdož jej ještě neslyšeli.