Grieved + Employed to Serve

Boty až nahoru zavázané a temno v sále
5. února 2016
Praha, 007 Strahov

Jedna věc je jasnější než všechny fyzikální zákony: není lepší důvod pro návštěvu Prahy než koncert na Sedmičce. Tento páteční patřil švédským Grieved se skvělou novou deskou na krku a female fronted matematikům Employed to Serve z ostrovů. Věřím, že nejen mně v hlavě dodnes visí otazník, kdo z nich byl nakonec lepší. Vyrovnaní partneři na turné, vyrovnaní partneři doma – kdy bude svatba?

V klubu asi dvacet lidí a hodinky hlásí, že už je čas. Pánové a dámy z Obscure Promotion, hardcore je hudba pro chudé! Nicméně aby se vše do desáté večerní stihlo, Employed to Serve začali. Zostra a ani jednou neuhnuli. Gratulovat si může každý, komu ušní bubínky tento večer nevypověděly službu. Employed to Serve se s ničím nemazali, svůj sofistikovaný a zároveň od bahna umazaný hardcore prali do lidí jedna báseň. Takhle to u nás nikdo neumí, kombinace hutného, špinavého zvuku a komplikovaných rytmických vzorců na mě udělala zkrátka dojem. A na jediné dva moshery vepředu asi taky. Při setu Employed to Serve ve vzduchu visela nevyslovená, ale všudypřítomná otázka, kdo že je tady dneska headlinerem.

The Chariot, Converge, The Dillinger Escape Plan. K tomuto trojlístku nejkultovnějších z nejkultovnějších mathcorových kapel jistě brzy přibudou i Employed to Serve, všechny sázky s chutí přijímám. Jejich vystoupení mělo neuvěřitelný spád, a pokud máte pocit, že někdo z muzikantů na pódiu byť jen jednou zaváhal, nazývejte mě Františkem z Assisi.

„Žádné úlevy, stoprocentní nasazení za jakýchkoli podmínek je zřejmě na první příčce kapelního desatera.“

Na gramofonu se mi právě točí krásný bílý vinyl. Náhoda? Samozřejmě, že ne – patří švédským Grieved, kteří mě po vynikajících Employed to Serve už totálně uzemnili. Je libo trochu esence Cursed?

Nejpříjemnějším překvapením bylo, že Grieved do koncertu vrazili srdíčko i přes do očí bijící fakt, že se jim z poloprázdného klubu vracel jen zlomek investované energie. Prostě žádné úlevy, stoprocentní nasazení za jakýchkoli podmínek je zřejmě na první příčce kapelního desatera, když už jsme u těch církevních nesmyslů. Kapela šlapala jako ty nejluxusnější švýcarské hodinky, samozřejmě z ní ale malinko vyčníval Marcus Lundqvist, vokalista s nadbytkem charismatu, který by klidně mohl rozdávat kérky chudým. Což o to, svůj vlastní set si užíval snad nejvíc ze všech přítomných.

Šípkový mošt v ruce, boty NB až nahoru zavázané, atmosféra nemohla být lepší. Jeden těžkotonážní riff střídal druhý, krev v žilách stále více černala. Mít slabost pro black metal a hardcore zároveň, bylo protentokrát jednoznačně výhodou. Hraje se v Praze na koncerty roku?

Grieved ohromili a na Strahově představili bez přehánění ten nejlepší blackened hardcore, jaký jsem kdy slyšela. Jak jsem čekala, není lepší důvod pro návštěvu Prahy než koncert na Sedmičce. Prognóza se vyplnila.