Gorgonea Prima – Black Coal Depression

Klíč k tuzemské blackmetalové elektronice
2010
Naga Productions
41:20 (8 skladeb)
industrial black metal
www.gorgoneaprima.com

Kladenská Gorgonea Prima patří k tuzemsky lehce přibývajícím důkazům toho, že již dávno pryč jsou doby, kdy bylo možné považovat black metal za hudebně skoro primitivní žánr několika počmáraných omezenců.

Pomineme-li čím dál vyžilejší legendy Törr a Root, jejich staré souputníky Amon, Asgard a Tudor či nečekaně obnovené kultovní Master's Hammer, zdejší černý kov rozhodně netvoří pouze Avenger, Sorath, Unclean, další navrátilci Maniac Butcher nebo ideologicky podezřelé spolky Inferno, Ogmias, Silva Nigra či Sekhmet, ale také několik těles, jež boří dávné zvyklosti a vrhají tento styl vstříc novým výrazovým dobrodružstvím. Specifickým příkladem může být klan kolem Lorda Morbivoda v podobě kapel Trollech, Stíny plamenů, Umbrtka a War for War, větší zmínku však zaslouží trvale se vyvíjející Heiden či zde popisovaný výrazný objev posledních sezón.

Pouze dvoučlenná formace se na svém debutovém albu pouští do poměrně pozoruhodné kombinace blackmetalového a elektronického výraziva. Zatímco ono černěkovové cítění lze zaznamenat zejména v kytarové ponurosti či skřehotavém vokálu, neméně depresivní elektronické polohy míří do teritoria, kde lze operovat s pojmy jako industrial, EBM či ambient. Místy problesknou bublající samply, občas zaujmou táhlejší klávesové plochy, jinde naopak dojde na nemilosrdný dusot programovaných bicích, nejednou se však veškeré tyto elementy různě prolínají.

„Kdo je ortodoxním vyznavačem pouze tradičního blackmetalového pojetí, bude nepříjemně zaskočen veškerou z jeho pohledu zřejmě až nepatřičnou elektronikou.“

Přestože po zvukové stránce lze cítit menší rezervu, výsledkem je opravdu stísněně temná atmosféra, v níž není prostoru pro paprsky světla. Černý základ se působivě mísí se strojovou chladností, jež silně proniká jak do okolního prostoru, tak do mysli posluchače, který na to všechno může pohlížet různou optikou. Kdo je ortodoxním vyznavačem pouze tradičního blackmetalového pojetí, bude nepříjemně zaskočen veškerou z jeho pohledu zřejmě až nepatřičnou elektronikou. Kdo ale disponuje schopností otevřeného a progresivního uvažování, může být značně potěšen faktem, že ani tento styl nestojí na místě, ale naopak vykazuje rysy dalšího možného vývoje.

Co v tuzemském měřítku působí svébytně, může v tom mezinárodním být poněkud tuctovým jevem, tím spíše, že po skladatelské stránce lze ještě mluvit o určité nedotaženosti. Přesto je vhodné jazýčky vah naklonit na jednoznačně příznivou stranu, protože bude-li se za několik let mluvit o klíčovém albu české blackmetalové elektroniky, pak nejspíš právě o tomto.