God Seed + Cult of Luna

O bouři a lidech
2. května 2014
Praha, Rock Café

Cestou do Prahy jsme projížděli silnou bouřkou. Divoce se blýskalo a přes provazy vod, tříštících se o čelní sklo roveru, jsme rozeznávali pouze svodidla, pilíře mostů a brzdová světla vozů před námi. Taky se prudce ochladilo. „Takhle nějak vypadá Gaahlova navštívenka?“ žertovali jsme tak napůl, a i když jsme od pravdy nebyli daleko, přeci jen jsme se mýlili.

Gaahlova úsporná pódiová prezentace dnes sice ve srovnání s věcnějšími a o to vyšinutějšími Axis of Perdition přece jen vyhlíží obdobně staromilsky jako grimasy Bély Lugosiho vedle Christophera Leeho, nelze se však nad nimi jednoduše útrpně pousmát.

Jakkoliv by totiž bylo bláhové se domnívat, že proti krví signovanému úpisu Gaahl obdržel po čertech silnou desku a k ruce tlupu na slovo vzatých nahrávačů, těm, které God Seed znejistěli, se vůbec nedivím. I když jejich hodinové vystoupení úplně bez zívnutí přestát nešlo, rozdíl mezi neotřesitelným sebevědomím God Seed a rádoby zlými pózami Dark Funeral a Marduk byl propastný. Na úvod to bylo opravdu hodně zlé.

Jestli ale slota mezi Poděbrady a Černým mostem předznamenala něčí příchod, tak spíš Cult of Luna, prohýbajících se pod těžkotonážními riffy v pableskujícím mlžném oparu, ne nepodobnému poloprůhledné vodní tříšti z D11. Stejně povrchně by se mohlo jevit připodobňování Cult of Luna k živelné pohromě, ale pouze do jisté míry.

„Rozdíl mezi neotřesitelným sebevědomím God Seed a rádoby zlými pózami Dark Funeral a Marduk byl propastný. Na úvod to bylo opravdu hodně zlé.“

Ne snad že by Cult of Luna byly lhostejné vyvolávání skladeb zpod pódia, svraštělá obočí blackerů, jimž bylo líto vynaloženého vstupného, ustarané pohledy na hodinky lidí, kteří by se bývali spokojili s poloviční porcí, aplausy za každým kusem a jen bázlivé dožadování se přídavku.

Přesněji řečeno je Švédi vůbec nevnímali, neboť byli pevně srostlí se svou hudbou, která se stejně jako každá jiná katastrofa vymyká lidskému chápání. Ano, v podstatě lze říct, že koncert Cult of Luna nesplnil očekávání, která jsem do něj vkládal, ale jen proto to nebylo špatně. Vlastně to bylo docela osvobozující pro jednou sklapnout laptop s otevřenou tabulkou teplot, tlaků, rychlostí a směrů větru a jen se kochat kabonícím se obzorem.

fotografie: Tomáš Šrejber