Gagarin – s/t

Když chmury tančí
2014
Pure Heart Records
23:08 (6 skladeb)
screamo | hardcore | elektronika
http://bandzone.cz/gagarin

Debutové gagarinské EP „Love” z roku 2012 nás už tenkrát chytlo za koule. Jeho následovník v podobě eponymního EP z loňského listopadu měl ukázat, nakolik budou naše očekávání vyslyšena a důvěra nezklamána.

Začátek letošního roku byl pro Gagarin z hlediska publicity klíčový. Rozhovory v tištěných časopisech Full Moon či Spike a na rádiu Wave mírně podpořily (nebo potvrdily?) rozšiřování všeobecného povědomí o kapele, z čehož vyústila mimo jiné i pěkná umístění v anketě Břitva, konkrétně pak shodně desátá místa v kategoriích Objev roku a Minialbum/split/singl roku pro právě pojednávané EP „Gagarin”.

Musím se přiznat, že oproti debutu se mi novinka dostávala do hlavy mnohem obtížněji a pozvolněji. Zůstanu-li u srovnávání s prvotinou, eponymní nahrávka je stále zábavná, stále živelná, stále originální a stále ztřeštěná, avšak tím činitelem, který ji činí překvapivě hůře stravitelnou, je citelně zvýšený důraz na hlubší pojetí a uchopení samotné kompoziční činnosti.

„Na desce lze vypozorovat více melancholie, úzkosti a uzavřenosti vůči světu.“

Na jedné straně si Gagarin pevně drží všechny výše zmíněné prvky, jež dopomohly k jejich relativnímu úspěchu v rámci scény i mimo ní, na té druhé však lze na listopadové desce oproti „Love” vypozorovat více melancholie, úzkosti a uzavřenosti vůči světu. Tento faktor pak umožňuje album uchopit hnedle dvojím způsobem – k rozradostnění již tak veselé nálady, či k prohloubení zadumanosti nad směřováním vlastního života.

I tak ale Gagarin neupouští od tvůrčích postupů, které si nastavili při skládání materiálu pro první album. Punkové motivy drze montují na základy v podobě osmdesátkového diska, osmibitové struktury bezostyšně omotávají emocorovými texty a primitivní taneční melodie jim slouží jako podklad pro panoptikálně působící modifikaci screama se sociálním podtextem. A právě proto jsou jedněmi milováni a druhými nenáviděni, ať už se jedná o zarytého crustera nebo čerstvě konvertovaného hipstera.

fotografie: Andrea Petrovičová