Full of Hell & Merzbow

S Japoncem Masamim Akitou, mužem číslo jedna na scéně hlukové hudby, se spojili skrze jeho bubeníka, Maďara Balázse Pándiho. V té době už měli na triku třeba split sedmipalec s hlukaři Psywarfare a vůbec zájem o podobné odnože extrémní hudby. Zatímco Full of Hell jako takoví krouží okolo žánrů jako hardcore, power violence, death metal či sludge, v inkarnaci FOH Noise zkoušejí čistě hlukové kompozice. A jako posluchači jsou ještě rozkročenější – stačí si připomenout zálibu zpěváka kapely v písničkářích od Toma Waitse po Joannu Newsom.

„Když do toho před koncem vstoupí ne snad objevné, ale stále funkční saxofonové svíjení, jaké známe též od našinců Napalmed, dočkáme se i náladotvorných ozvěn jako z jeskyně Attily Csihara.“

Nejen díky své otevřenosti, ale i díky respektu, s nímž přistupovali k hudbě zaslané přes oceán z Japonska, se Full of Hell podařilo nahrát hodně těkavou směs, která dokáže uhranout jak svou zaťatostí, tak zhuštěnou energií. Stěžejní je pak samozřejmě zjištění, že Merzbow zde není žádnou vábničkou či ozdobou (tiskových zpráv). Jeho vítaně úmorný noise se na vskutku společném albu prolíná či střídá s extatickým grindcorem anebo třeba hnusnou, plazivou sludgovou lávou. Pokud lze o desce říct, že ráda mění tempa, je dlužno jedním dechem dodat, že si bez ohledu na ně dokáže zachovat neměnnou hutnost.

Kapele se vůbec za zachování pozoruhodné kompaktnosti daří zkoumat mnohá zákoutí kytarového extrému. Stopáž alba sice pokyvuje směrem k lapidárním a zhuštěným grindovým poselstvím, i oněch třiadvacet minut je ale dostatečných, aby vytvořily jedinečný a pestrý zážitek. Od úvodních neurvalých skladeb o délce pod jednu minutu se deska nenápadně přeskupí do více hutných kompozic, jejichž crustovou temnotu utěšeně prohlubují právě hlukové plochy – nejsugestivněji v „Raise Thee, Great Wall, Bloody And Terrible“.

Když do toho před koncem vstoupí ne snad objevné, ale stále funkční saxofonové svíjení, jaké známe též od našinců Napalmed, dočkáme se i náladotvorných ozvěn jako z jeskyně Attily Csihara. Sečteno, podtrženo, „Full of Hell & Merzbow“ je jedna z nejlepších extrémních desek poslední doby. A vzhledem k tomu, že první jmenovaní aktuálně nejen koncertují, ale též nahrávají s The Body, můžeme vyhlížet album, které si zajisté řekne o podobnou charakteristiku.

fotografie: Reid Haithcock