Five Seconds to Leave – Esazlesa – split

Mlčeti stříbro, mluviti zlato
2012
Exitab | Full Moon | NAAB | Naše desky | Pure Heart
40:39 (3 + 4 skladby)
post-metal/emocore
http://bandzone.cz/fivesecondstoleave, http://esazlesa.com

Bouřková mračna se vznášejí nad v prvém případě industriální či v druhém případě přírodní krajinou, aby zvěstovala blížící se dobu temna. Kouřově průhledný vinyl k tomu přidává optimální soundtrack, o nějž se podělily tuzemské formace Five Seconds to Leave a Esazlesa.

Jindřichohradečtí Five Seconds to Leave, nazývaní také Lívance, obsadili první stranu společného díla. Na kratší ploše navazují na svůj albový debut (viz boxík), skladby však znějí nepatrně jednolitěji, sevřeněji a lépe gradují, ovšem pokud vůbec lze toto označení použít. Je to čekání na výtrysk, který možná nepřichází, zřejmě právě v tom však spočívá ono kýžené napětí. Tóny jemné a příjemné či naopak ostré a temné se vzájemně mísí do atmosférické hmoty, jež může působit nudu, ale také probouzet značné emoce.

Kompozice jsou to nejen čistě instrumentální, ale také dlouhé, pomalé, vleklé a zdlouhavé, případně snad únavné či úmorné, zároveň však úspěšně hypnotizující do té míry, až se chce ono vokální mlčení narušit zvoláním, že přesně takhle to má být. Nejsou to žádné skočné popěvky pro hloupé hitparády, rozhodně však jde o výživnou porci něčeho, čím se radno sytit.

Five Seconds to Leave – Sound Scape Land Tracks
2011 NAAB | Sekta SR
Ve věci zvané Five Seconds To Leave je vhodné učinit malý doplněk a vrátit se k jejich debutovému albu, jehož porod byl nelehký, neboť nahrání, zmástrování, vydání a zdejší hodnocení lze opatřit čtyřmi po sobě jdoucími letopočty. Hnědofialový vinyl byl vložen do obalu, jehož motiv se díky oboustrannému průzoru a při správném pootočení desky doplňuje s etiketou.
Pomalou a téměř výhradně instrumentální hudbu charakterizuje zdánlivě poklidné kytarové brnkání, které umí být nudícím klidem před bouří, aby se vzápětí proměnilo ve zlověstný atmosférický přízrak, jenž v nepříliš častých ostřejších záchvěvech míří k pocitu blížícího se armageddonu. Dlouhé hudební plochy nemají šanci zaujmout příznivce tradičních písňových melodií, slok a refrénů, dokážou však být vhodnou zvukovou kulisou pro alternativnější, náročnější či vnímavější posluchače, kteří při patřičně vstřícném naladění mohou směle ponořit svou mysl pod hladinu toho všeho a nechat se unášet místy vzletně vzdušnými či jindy naopak zemitě hřmotnými tóny.
Kytarová razance postupem času spíše narůstá a podobně se rýsuje také tvůrčí forma souboru, který se zde ještě lehce rozkoukává, aby později mohl řádně udeřit.
7/10

Chebská Esazlesa na druhé straně desky nezaostávají v ničem. Výrazně zaujala již svým desetipalcem nebo sedmipalcem, ale teprve nyní se jim podařilo zdárně vymanit z přihrádky lehce staromódního emocoru a přijít s čímsi více přesahujícím. Už to nejsou jen pozdní ozvěny devadesátých let, ale také cosi méně určitelného, kdy skutečně „uháníme přes most, přes řeku vyhlídek a konců“, čímž je zjevně ťato do prvotiny.

Nové skladby znějí žahavěji a netradičněji, kdy se sice stále pojí řev i mluva, gradace i klid, ale některé pasáže překvapují rovněž čímsi dosud nepoznaným. Jestliže vokální linka a emoční vypjatost druhé skladby má blízko k rockovějším The.Switch, je to známka toho, že podobné výrazové postupy lze používat i v rámci poněkud odlišných hudebních komunit. Oba krajní songy pak uchvacují vskutku jedinečnými kompozičními zlomy, při jejichž poslechu se chce na počest tvůrců činit oslavné tance či tesat sochy. Přičemž za zvláštní pozornost stojí také tradičně poetické texty, jež se však skrze „Průměrný děti historie“ nebojí ani ostřeji vyslovených myšlenek.

Přestože každému souboru náleží přesně vymezená jedna strana, konání obou se nakonec i prolnulo. Skladby těch druhých byly pořízeny ve studiu těch prvních, přičemž ti první byli navíc vokálně využiti těmi druhými, čímž ti první naznačují, že ani oni tak úplně nemlčí. Nicméně po vzoru těch prvních i ti druzí chápou, že „Nemá smysl nic říkat“, čímž zároveň říkají mnohé.

Pokud mlčenlivým lívancům náleží stříbro, ti z lesa vytahují esa a jiné trumfy, díky kterým pokukují po zlaté odměně. Každopádně tvorbu obou těles je třeba nechat si líbit.