Festival V Lese V.

Kavárna Na Mýtince
Sisiroe, Sítě, Kurac, At Bona Fide, Laundred Syrup, Kluci
6. září 2014
Batňovice, Na Vartě

Kafé!Kafka s námi prodělalo takřka celou letní festivalovou sezónu. Zachraňovalo nás před ranní únavou jak na Play Fastu a Obscenu, tak Brutalu a Psy-High. Prázdniny jsme však symbolicky na akci pořádané kavárnou ze Světlé u Hořiček nezakončili jen kvůli vidině dobré kávy a veganských laskomin, ale také neméně lahodné dramaturgii.

Už na první kapelu, vůči níž jsem byl dřív dost příkrý, jsem změnil názor. Sice dál trvám na tom, že zvratům v podání indierockových Sisiroe stále (a podotýkám, že zatím) chybí moment překvapení, ale už vím proč. Zatímco na zkoušce dvě hodiny před začátkem všechno klapalo, jakmile proti nim stálo obecenstvo v přesile, hodinová příprava přišla vniveč. Škoda, v téhle hudbě totiž je cosi trvanlivého.

Rozporuplné dojmy za sebou zanechala též polovina ambientního projektu Sítě. Kdekdo totiž půlhodinu smyček, vazeb a jiných pazvuků považoval za úvodník ke Kurac. Nic od pravdy dál být nemohlo. Zatímco chorvatští čuráci z Moravy a Slezska pokračují tam, kde zvěčnělí Esqmeq skončili, a špinavý drolící se štít rock’n’rollu podpírají masivními pilíři arogance, Sítě se spíš než s bytostmi za odposlechy dorozumívali s pomocí nedalekého vysílače s těmi na oběžné dráze a v blízkých hvězdných soustavách. Stejně jako urážky ze strany Kurac si ale jejich duchovní nepřítomnost neberu osobně. Vlastně se mi obojí docela zamlouvalo.

„Nebýt Laundered Syrup, stoner rock by asi zněl stejně, byl by však chudší o tři srdcaře, hejno nadšených fanoušků a jednoho spokojeného pisálka.“

I když to Tomáš Šrejber a Kamil Jackulák (Šrumec) zřejmě nepochopí, s mým tehdejším rozpoložením se víc minuly různými ozvěnami zkarikované čtyři akordy v podání At Bona Fide. Tím spíš, že na rozdíl od Sítí přes úpornou snahu nenavázali spojení s orbitou, načež frontman na konci setu zle potýral kytaru. Tímhle divadýlkem si však u mě úctu nezjednal. Spíš mně tím naznačil, že víc mi toho nabídnout nemůže.

O to víc mě potom nabudil v konopném popílku „Vypraný syrup“ (Laundered Syrup). I bez Kuracova agilního přehánění lidstva od výdejního okýnka na letní parket. Nebýt Laundered Syrup, stoner rock by asi zněl stejně, byl by však chudší o tři srdcaře, hejno nadšených fanoušků a jednoho spokojeného pisálka. Tata Bojs nekecali, není malých rokenrolí.

Když už jsem u toho hraní, Kluci si hráli rovněž, a proto taky ani moc nezlobili. Jako vždy měli plné ruce práce s tím, aby se jim domeček postavený dílem z elektronické a dílem z punkové karetní sady neprohýbal nežádoucími směry a nerozpadl pod rukama. Což o to, i tentokrát bylo zábavné je při tom pozorovat, jen je stále nelze brát moc vážně. Ještěže tak. Hluboce se prožívajících kumštýřů stojí frontu do zapomnění celé zástupy. Ne tak pábitelů, kteří se se svou bezvýznamností v podstatě smířili, a kavárníků, kteří si místo toho, aby pořádali festival, pozvali na kopec nad Batňovicemi pár dobrých přátel a kapel. Aleši, Klárko, prostě kdokoliv, do roka a do dne, jo? Latté. Dva cukry, sojový mlíko, prosím.