Fekal Party XIV.

S hnědou na věčné časy?
Rompeprop, Agathocles, Jig-Ai, The Rotted, Čad, Psychotic Despair a další
25. srpna 2012
Praha, Modrá Vopice

Fekal Party je symbolickým závěrem festivalové sezóny, ačkoliv sama stojí někde mezi plnohodnotným festivalem a běžným koncertem. Podíl na tom má končící léto, počet vystupujících kapel a skutečnost, že pro pravověrné grindery je to poslední příležitost, jak se vyblbnout pod širým nebem. Veselá prázdninová taškařice však nemůže zakrýt, že na zdejší grindové scéně je něco shnilého.

Bez ohledu na rozšířenou mantru o jedinečnosti české grindové scény v globálním měřítku „Fekál“ celkem přesvědčivě ukázal, jak toto tvrzení stojí na hliněných nohách. V první řadě nejde ani o samotné kapely, ostatně Fekal Party měla mezinárodní obsazení z osmi evropských zemí, ale o ochotu českého grindera nekriticky zbaštit cokoliv s podladěnými riffy a chrochtáním. A kvalitě poptávky pak odpovídá i kvalita nabídky.

„Dřívější Lubošovy opičky a veselá anarcho atmosféra byly pryč.“

Veškerá středoevropská produkce s velkou výjimkou slovenských Čad a částečně Jig-Ai, kteří si přinejmenším udrželi tradiční nadhled a vtip, totiž stála za ono hnědé stočené, které je již léta symbolem akce. Bez ohledu na to, jestli hrály gore nebo něco svižnějšího, chyběl produkci kapel nápad, nasazení či cokoliv jiného, co by té muzice dalo nějakou přidanou hodnotu. Návštěvník se tak musel spokojit s tanečním dusáním bez chuti a zápachu nebo rychlými, ale celkem nezajímavými vypalovačkami.

Obzvláště to zamrzelo v případě Psychotic Despair. Dřívější Lubošovy opičky a veselá anarcho atmosféra byly pryč, zůstal jen grind očesaný na kost. O to více tak vynikli před nimi hrající Čad. Slováci předvedli tvrdý, živý a celkem multižánrový náklep od začátku až do konce, prokládaný vtipnými promluvami mezi písničkami. Už jen oslovení publika „hovena a hovenice, vaky a vačice, kuny a kunice“ zůstane v paměti ještě dlouhou dobu.

Pravděpodobně nejzajímavější muziku vůbec předvedli Slavebreed, u kterých se nejeden návštěvník podivoval, co jsou vlastně zač. Vlastně jde o celkem neznámé jméno z Řecka, nicméně po jejich vystoupení bych se jednou nedivil, kdyby začali šlapat na paty Cattle Decapitation. Agrese, neotřelost, zvukové plochy a technicky výborný, moderní death/grind, to všechno hrálo v jejich prospěch.

„Byl to pravděpodobně vůbec nejhorší koncert, co jsem kdy zažil.“

Kromě Slavebreed byli nepopiratelným vrcholem večera The Rotted z Británie a legendární belgičtí Agathocles. Britové si podmanili celou Vopici svým nespoutaným, bezprostředním grind'n'rollem s punkovou atmosférou; když už by měl náhodou někdo pocit, že je toho dost, tak ještě přidali na síle. Nezničitelné zmetky Agathocles stačí (volně) citovat: „Ještě deset minut? Tak to stihneme dvacet písniček.“ Na závěr rozporuplné Fekal Party byl jejich zběsilý náhul a desetivteřinové skaldby hotový balzám na duši. Tedy, závěr… Kdo chtěl, mohl si ještě prodloužit zážitek trojicí dalších kapel uvnitř klubu. Ale tady podotýkám, že jedinou zajímavější z nich byla ostravská gabber/grind zběsilost BBYB, která celou fekální maškarádu ukončovala.

K největšímu průseru v podobě setu Rompeprop jen krátce. Ano, byl to pravděpodobně vůbec nejhorší koncert, co jsem kdy zažil, naprosto mimo jakoukoliv škálu kritického hodnocení. Něco naprosto neuvěřitelného u kapely takového jména. Nicméně dodávám, že tento fakt Rompeprop veřejně uznali sami a tím si, alespoň u mě, zachovali ksicht. Na rozdíl od jiných výtečníků aspoň nahlas dokázali přiznat, že hrají hovna.