Face the Day – Corroding Dreams
Pražští Face the Day jsou personálně navazujícím dvoučlenným projektem, jemuž vévodí zejména Martin Schuster, který až na bicí obstarává všechny ostatní nástroje včetně zpěvu. Jestliže jeho hlas disponuje křehkou elegancí, podobné je to s převážně jemnou a pomalou muzikou, opřenou o často krásné a silné melodie, jež se pouze místy rozezní ostřejšími tóny, připomínajícími vlastní minulost. Nahrávka, kterou kromě instrumentální preciznosti charakterizují i kompozičně členité a důmyslně vystavěné skladby, tak od metalu míří někam k art rocku.
„Pokud předchozí protagonistova kapela cílila na hudební fajnšmekry, pak aktuální projekt takto činí ještě o něco více.“
Úvodní téměř dvanáctiminutovka Changes se zdá být možným vrcholem, zaujmou však i dva díly Losing the Anima, v závěru druhé části s nejostřejší pasáží alba, jemnější Circle nebo na závěr minulé působiště pamatující znamenité Stillness of the Sea. Přestože melodika těchto písní často působí vyloženě přívětivě, s atmosférickou působivostí se to zdá být mírně slabší a díky naprostému nedostatku jakékoli živelnosti převažuje určitý chlad, místy možná až nuda. Snaha o hudební krásu, ušlechtilost a snad až aristokratičnost může mít opodstatnění, jenže zároveň to všechno zní natolik vážně, že alespoň špetka výrazového odlehčení by neškodila.
Pokud předchozí protagonistova kapela cílila na hudební fajnšmekry, pak aktuální projekt takto činí ještě o něco více. Vzdalování se vlastním metalovým kořenům a tedy i žánrově vyhraněným posluchačům, kteří budou postrádat jakoukoli intenzivnější tvrdost a syrovost, je každopádně plným právem hlavního tvůrce, ale kdo je spíše na ty vznešené melodie, toho naopak může odradit celková poslechová náročnost. Celý tento vývoj od metalového k odlehčenějšímu znění tak představuje nejen malý úkrok jinam, ale asi také k nižší posluchačské odezvě a tím i menšímu obecnému docenění.
