Exhumed European Tour

Ve jménu pána goru
hosté: Cephalic Carnage, Torture Squad, Ingrowing, But
16. října 2011
Praha, Black Pes

Vrcholný deathmetalový večírek letošního podzimu byl připraven a nezabránila mu ani pořádná zima, jaká o víkendu nastala. Exhumed přijeli brzy po jeho vydání ukázat svůj nový materiál a s nimi vystoupili vtipálci Cephalic Carnage z Colorada, precizní Torture Squad z Brazílie a dva čeští hosté se jmény na tuzemské grindové scéně dosti zvučnými - Ingrowing a But.

V klánovickém Black Psu se moc tepla nedrželo, nicméně od zahřátí příchozích diváků tu byly kapely, zejména ty úvodní. Přestože byl začátek plánován na devatenáctou hodinu, But již kolem této doby dohrávali. Přenechali tak pódium do plné režie jihočeským harcovníkům Ingrowing. Ve stejném tempu, v jakém hraje tato kapela, se nesly výměny aparátů. Zkrátka žádné zdržování.

Čtyři roky je doba, kdy jsem Ingrowing viděl naposledy, tehdy navíc hráli pouze ve třech a jejich koncert mě vůbec nenadchl, spíše naopak; nicméně tentokrát v Black Psu to už bylo „na plné gule“. Potěšily mě staré písně, které zařadili do svého repertoáru, a to nikoliv z důvodu, že bych na nich vyrůstal (což jsem nevyrůstal). Svým aranžmá však působily naživo velice dobře a především rozeznatelně od ostatních. Pro pamětníky si Ingrowing střihli dokonce i první skladbu z debutového alba. Došlo i na nové a dosud nevydané věci, jež táta českého grindu Vlakin okomentoval slovy: „Tak doufám, že až to vyjde, tak se z toho nepoblijete.“

„Vrchol však přišel v závěru při parodii na věrný black metal.“

Poprvé se do Prahy podívala brazilská formace Torture Squad, která velmi uctivě přijímala potlesky fanoušků. Své zalíbení ve zdejších krajích dávala najevo naučením českých pivně-důležitých frází „na zdraví“ a „děkuji“. Frontmanu Vitoru Rodriguesovi mohl leckdo závidět dlouhé černé vlnité vlasy, stejně tak i styl jeho vokálního projevu. Mimo vepřového kvílení nabízel vysokou heavy-thrashovou linii, a to i vcelku obšírně. O klasický thrash ale v žádném případě nešlo. Dost často si tito veteráni, působící na podzemní scéně už jednadvacet let, hráli s náhlým zastavením hraní a změnami tempa. Novému kytaristovi Andrému Evaristovi lidé aplaudovali za jeho sóla. Ve výtečně plynoucím setu komplexních Brazilců zazněla mimo jiné i uhrančivá skladba „Pandemonium“ z roku 2003.

Při přípravě Cephalic Carnage na vystoupení bylo zjevné, že přišli hlavně bavit, i když jejich texty mnohdy reflektují vážné problémy. Vezmeme-li do úvahy čistě hráčské schopnosti, umějí si se svými pasážemi výborně pohrát. Pravda, základ mají v death-grindu, nicméně v jejich současné hudbě se jím proplétá mnohem více položek, ať už zvýrazněný dada přístup, či různé fúze včetně jazzu.

Oblíbení jsou u fanoušků zejména proto, jak umějí dělat srandu na pódiu a přitom ještě skvěle hrát, a zároveň bourat hranice mezi umělcem a posluchačem, neboť se chovají ke všem příchozím velmi přátelsky. Nechali kolovat čerstvě srolovaného jointa, dokázali se napít piva i během hraní na nástroje a zejména vůbec neskrývali fakt, že mnohé písně mají právě o zmíněné lehké droze. Vrchol však přišel v závěru při parodii na věrný black metal. Při přednesu jedné skladby v takovémto hávu bylo slyšet, jak celá místnost vybuchla smíchy.

„A jelikož byli Exhumed hlavním tahákem, mohli si dovolit v závěru noci i několik přídavků, které si vyslechli i lidé bydlící blízko klánovického vlakového nádraží.“

Dobře naladěný hojný počet lidí se shromáždil v hustším režimu před pódiem v očekávání příchodu hlavního taháku Exhumed. Nápisy na kytarách členů ve znění „Gore Fucking Metal“ naznačovaly, v jakém duchu bude koncert zakončen. Právě fláky z první dlouhohrající desky „Gore Metal“ zazněly k potěšení vyznavačů starší školy. Ti, kteří byli lační po novém materiálu, mohli hodovat také, protože aktuální deska „All Guts, No Glory“ byla zastoupena v nemalém množství. I zde bylo vše hlavně o rychlosti, předhánění se ve svižně proměnlivém prstokladu na strunách a ničení paliček. A jelikož byli Exhumed hlavním tahákem, mohli si dovolit v závěru noci i několik přídavků, které si vyslechli i lidé bydlící blízko klánovického vlakového nádraží, s nímž Black Pes přímo sousedí.

Čtyři hodiny takovéto řežby opravdu odsýpaly. Nešlo se nudit, velmi příjemně mě překvapili Torture Squad, nesoucí nejcelistvější hudební dojem, zatímco Cephalic Carnage stáli na vrcholu experimentálního pojetí tohoto žánru a místy i divadelního představení. Exhumed byli hlavně návratem velkého jména.