Everything Everything – Get to Heaven

Všechno, všude, vždy
2015
RCA Victor
67:27 (17 skladeb)
indie poprock
www.everything-everything.co.uk

Větší eklektiky než Everything Everything by jeden pohledal. Manchesterská kapela se proslavila svým neortodoxním mixem všeho se vším. Jaké ingredience si přichystala na novince „Get to Heaven“?

Recept na hudbu Everything Everything je jednoduchý. Stačí z knihovny vytáhnout bibli postmoderní kultury, tedy Čapkovo „Povídání o pejskovi a kočičce“, nalistovat kapitolu „Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort“ a jste doma. Smícháte-li jen dobré ingredience, dobrý výsledek je zaručen. Pejsek s kočičkou se přepočítali, ale parta kolem Jonathana Higgse to zvládla. Indie rock, elektronika, matematika, osmdesátky, glitch, pop, R&B, psychedelický a progresivní rock? Všechno je na desce zastoupené mírou vrchovatou. Nejde o žádnou adoraci žánrů, akademickou dekonstrukci nebo strukturalistický rozbor. Everything Everything jsou na „Get to Heaven“ především utržení ze řetězu.

Album zní přesně tak, jako kdybyste v hudební knihovně YouTube zadali filtr 1950 – 2015, zmáčkli shuffle play a z každého songu pustili jen deset vteřin. A pak by přišel další. A další. A další. Zní to absolutně šíleně, ale u Everything Everything to nepochopitelným způsobem funguje. Nenapadá mě jiná deska, která by lépe odrážela současnou roztříštěnost populární hudby a její dostupnost na internetu skrze streamovací služby. Všudypřítomnost jakékoliv myslitelné hudby na dosah klikajícího prstu je ve vývoji toho, jak ji vnímáme a chápeme, zcela zlomová. A z tohoto pohledu nemohli Everything Everything přijít se svými skladbami v lepší čas. Pokud vám nevadí pocit zahlcenosti a ztracení se v neustále proměnlivém zvuku, budete „Get to Heaven“ milovat.

„Chce to extrémně otevřenou hlavu, žádné předsudky a čas.“

Podobně překotně působí i texty. Tentokrát můžeme přirovnávat k neustálému přepínání mezi CNN, BBC, ČT24 a dalšími zpravodajskými kanály. Jedna katastrofa za druhou, lidské osudy, záběry z válek, plynoucí čas, vše v rychlém sledu bez širšího kontextu, nepřetržitý tok netříděných a neinterpretovaných informací. Jestliže má hudba Everything Everything popový základ a hitový potenciál, texty ho svou depresivností a obnažením nehezké reality pohřbívají. Nebo už jsme natolik otupěli? Či snad od popu očekáváme jen hezké okamžiky? Stejně jako hudba krásně ilustruje proměnu, kterou právě procházíme, jsou texty velmi přesným popisem reality. Díky intenzivnímu vokálu Jonathana Higgse se však zarývají pod kůži daleko více a bolestivěji, než sebebrutálnější a sebeexplicitnější záběry v televizi.

Po poslechu „Get to Heaven“ vám půjde hlava kolem, jde o dílo absolutního postmoderního šílenství. Je jedno, jestli ve fyzické realitě nebo v té virtuální. Vše splývá, míchá se a v ničem se nelze vyznat. Na druhou stranu je tato ztracenost a přehlcenost snad nejlepším obrazem současnosti. Bez obalu, bez slitování, prostě je tu a posluchač se s ní musí srovnat. Chce to extrémně otevřenou hlavu, žádné předsudky a čas. Ale když se podvolíte, budete unešeni.

Everything Everything se povedlo natočit jednu z desek roku. Bez kompromisů, agresivní, bolestivou, ale zatraceně nádhernou a kompletní.