Et Moriemur – Ex Nihilo in Nihilum

Zadoomaný výšlap do výšin
2014
Solitude Productions
59:01 (9 skladeb)
doom metal
www.etmoriemur.com

Přestože vrcholné časy syrového doom metalu jsou spíše minulostí, čas od času se i na české scéně objeví něco, co úspěšně narušuje a zpochybňuje platnost úvodní myšlenky, svým dopadem překročí žánrový mantinel a zaujme také v širším metalovém měřítku.

Et Moriemur své možnosti naznačili již minulým, ale hudebně přece jen ještě nedotaženým albem, vydaným jako příloha magazínu Pařát, takže teprve až novým počinem stoupají do horských výšin. Pomalu se vlekoucí cesta sice trvá téměř celou hodinu a proto je i náročná, únavná a vyčerpávající, naplňující vlastní přiléhavé označení „existential doom“, navíc svým laděním připomíná staré časy. Svou hudební podmanivostí však uspokojuje i v dnešní době.

Síla nahrávky ovšem spočívá nejen v její tvůrčí procítěnosti a neodbytné melodičnosti, ale i značné aranžérské rozmanitosti. Přestože podstatnou roli zde hrají táhlé až rozvláčné ostře kytarové motivy, skoro rovnocennou partii s nimi tvoří také akustické kytary, smyčce, varhany a zejména romanticky smutný klavír, kteréžto nástroje nejenže nijak nenarušují kýženou zadoomanost, ale oproti minulosti ji zřetelně prosvětlují a provzdušňují. Pečlivě propracované a někdy i skvěle navazující pasáže jsou umně poskládány do povedených kompozic, při jejichž poslechu se sice můžou vkrádat pocity lehké nudy, ty však spolehlivě odvanou s každým dalším nápadem.

Zvláštní pozornost zasluhuje nakažlivě silným riffem vybavené „Sea of Trees“, převážně akustické „Norwegian Mist“ či skrze okouzlující motiv opakovaně narůstající „Nihil“, jenže absolutní vrchol veškerého snažení představuje více než šestnáctiminutový výšlap na „Black Mountain“, mistrovsky kombinující nebývalé množství nástrojově a výrazově různorodých pasáží, jež souhrnně prezentují všechny předchozí postupy. Mohutný, velkolepý a monumentální kolos těží z několika více či méně nečekaných změn, z nichž hlavní pozornost poutají klavírem podbarvená kontrastní ztišení, nejprve do jemného praskotu a kvílení, posléze do bouřkového deště. Takto pokropená skladba se následně postupně přelévá do čarokrásného smyčcového motivu a graduje mocně kytarovým hřmotem, jehož majestátnosti se lze klanět až k zemi. Není divu, že po takto explodující náloži strhující melancholie přichází vhod závěrečné odlehčující vysvobození „Below“.

„Skladba se následně postupně přelévá do čarokrásného smyčcového motivu a graduje mocně kytarovým hřmotem, jehož majestátnosti se lze klanět až k zemi.“

Výrazový rejstřík vokalisty Zdeňka Nevělíka se rozpíná od tajemného šepotu přes prostou mluvu až po patřičně hluboký řev, čímž možná rezignuje na dobytí štítů hor, ale velmi dobře slouží celku. Při soustředěném poslechu se lze přiblížit vrcholu, odkud se dá sjet jedině po svahu dolů a cestou mezi brankami vzpomenout na slalomářku Šárku Strachovou, dříve Záhrobskou, neboť obě její příjmení se zde přesvědčivě zhmotňují do převážně pochmurné, ale hlavně velmi působivé atmosféry, byť si ji lze představit i ještě mrazivější, temnější a emočně silnější.

Na výrazné pestrosti předloženého materiálu se pozitivně podepisuje možná i ta skutečnost, že jeho pachatelé mají četné zkušenosti z několika dalších kapel, z nichž k těm známějším patří Cruadalach, Oblomov a Panychida, ale svou roli může hrát třeba i ten dojem, že soubor tvoří různé protipóly, od vyložených sympaťáků až po jednoho poněkud nervního jedince. Ale aby to bylo ještě zajímavější, všichni pospolu přiznávají podporu organizaci Svoboda zvířat.

Nahrávka je věnována Renému „Fusatemu“ Krystynovi, jemuž před dvěma lety žel vyhasla nejprve kapela Dissolving of Prodigy a posléze i vlastní život, protože zánik všeho je osudově neodvratný, stejně jako z tohoto faktu plynoucí žánr. Tomu odpovídají i texty, vedle jasně převažující angličtiny operující také s češtinou či úryvky jazykově různorodých básní.

Výsledný produkt, který úspěšně boduje i v tvrději laděných hudebních cenách, lze vcelku sebejistě považovat za vůbec nejlepší tuzemské doommetalové album za posledních několik sezón, na čemž příliš mnoho nemění ani poznání, že jich zase až tolik nevyšlo.

fotografie: Milan Zemen