Esazlesa, Or / Unna, Flowers for Whores / Gattaca

Tvrdé jádro o síle jedenadvaceti palců
2011
3 x 7"SP
hardcore/post-hardcore

Rok 2011 přinesl naší hudební scéně okolo dvaceti malých sedmipalcových vinylů. Mrkněme nyní na tři z nich, jež nabízejí vzájemně různý přístup k plus mínus hardcoru. Materiál o celkovém rozsahu jedenadvaceti palců sice není tou úplně nejreprezentativnější přehlídkou seskupení vrcholných kvalit, ale představuje pár těch, kteří se v rámci undergroundu k popředí blíží.

Esazlesa – Chtěl bych vidět svět dětskýma očima
Pure Heart Records | Noise Assault Agency Budweiss

Chebská Esazlesa nehrají nic nového. Ačkoliv někteří mladší posluchači či dokonce publicisté na jejich počest pořádají oslavné tance, něco velmi podobného již před deseti až patnácti lety hrály tuzemské formace jako Ember, Ravelin 7, Thema Eleven či prvotní Sunshine. Tedy pomalý a plouživý emo-core, který po vzoru mnoha dalších souborů spoléhá na vypjatě křičený zpěv, atmosféričnost a abstraktně poetické texty. Poklidné vybrnkávání dle osvědčených a zavedených metod přechází do hřmotnějších pasáží a zase zpátky, ale byť z toho díky produkční skromnosti čiší chlad, onen tolik předpokládatelný a očekávaný emociální účinek se naštěstí přece jen dostavuje.
Leč i přesto, že progrese se v tomto případě nekoná, respektive ji může zaznamenat snad jen nějaký historie neznalý puberťák, časté chválení a vyzdvihování této kapely má své opodstatnění. Své sice již zastaralé, přesto stále poměrně životaschopné pojetí žánru předkládá s velkou dávkou přesvědčivosti i tvůrčí nápaditosti. Přestože v rámci obou kompozic, včetné jedné ryze instrumentální, lze pozorovat jistou rezervu, dávní průkopníci stylu mají v domácích poměrech schopné pokračovatele, kteří dokáží důstojně a zajímavě navazovat na něco, co už tady kdysi bylo. Jestliže předchozí desetipalec naznačil právě tyto možnosti, následný sedmipalec je plně potvrdil.
hodnocení: 7/10

Or – Zuby | Unna – Krang
Hluch Crew

Zřejmě pražští Or na své straně sedmipalce produkují poměrně běžný noise rock silverrocketovského střihu, ten však v jejich energickém a muzikantsky zdatném podání dosahuje takového stupně vnitřní promyšlenosti, že převyšuje většinu dalších domácích představitelů daného stylu. Jejich ostřejší bigbít vyvěrá ze syrově hardcorových kořenů, kořeněný minimalistickými postupy či špetkou industriálních ruchů však jemně překračuje obecné zvyklosti a naznačuje perspektivu. A to přesto, že krátká zpívaná pasáž je pouhým výkřikem uprostřed zajímavějších zvukových kreací.
Středomoravská Unna se rýsuje o poznání bigbítověji, tedy v onom smyslu, že hardcorové zdroje jsou v jejím případě méně patrné. Předložená instrumentální skladba je postavena na mimořádně silném, jednoznačně zřetelném a proto nosném ústředním motivu, v jehož rámci se jen zajímavě a důmyslně přelévají jemnější a ostřejší momenty, jdoucí ruku v ruce se vzájemně kontrastními pocity uvolnění či napětí. Výrazná kompozice slouží jako názorný příklad toho, že i s jediným nápadem lze vystavět něco pozoruhodného, co při opakovaném poslechu neztrácí působivost.
hodnocení: 2x 7/10

Flowers for Whores – Ammiratore | Gattaca – Smrt jako jediný účel života
Damage Done Records

Pražští Flowers for Whores nadále pokračují ve spíše střídmějším chrlení kratších nahrávek, leč tento sedmipalec, vydaný též na bílém vinylu s fialovými skvrnami, je premiérově ve znamení dělení. Jejich pojetí hardcoru nepopírá ostře metalové rysy, včetně syrověji zbarveného zpěvu, oproti metalcorové tuctovosti však přece jen nabízí cosi nepatrně specifičtějšího, byť špatně pojmenovatelného. Rychlý, tvrdý, drsný, úderný, razantní a energický song sice nepředstavuje nic převratného, rozhodně však lze mluvit o interpretační vyzrálosti a mírně nadprůměrném konání.
Částečně olomoucká Gattaca se nese v poněkud crustovějším a tedy extrémnějším duchu. Jen místy trochu zpomalená, jinak ale přímočará a vokálně ještě drsnější palba není ničím mimořádným, ovšem mrknutím na název skladby či samotný text je zcela zřejmé, že tady jde především o textové sdělení. Veganská agitace sice ústí v nejotřepanější klišé „maso je vražda“, nicméně jde o velmi přesvědčené, upřímné a uvěřitelné tvrzení. Nutno tedy uznat, že soubor chce světu sdělit prvořadě právě toto, ale přitom třeba podotknout, že i vážné věci lze prezentovat invenčnější formou.
hodnocení: 6/10 | 5/10