Ensemble Pearl – Ensemble Pearl

Strach nedovolí vykročit, zvědavost nedovolí couvnout
2013
Drag City
60:10 (6 skladeb)
drone/space rock
http://www.dragcity.com/artists/ensemble-pearl

Jména zodpovědná za debut projektu Ensemble Pearl budí poprávu zvědavost. Hyperaktivní Stephen O' Malley (SunnO))), Khanate atd.), Atsuo, bubeník japonských nezmarů Boris, pravidelný spolupracovník téže kapely Michio Kurihara a Bill Herzog, žvýkající tvrdý chléb baskytaristův v Jesse Sykes & The Sweet Hereafter – sestava, která bezesporu jest ansámblem a perleťového lesku na ní také ulpívá nemálo.

Byť je na jména v bookletu rozhodně spoleh, nebyl jsem si před poslechem eponymního debutu Ensemble Pearl jistý, jestli to je v mém případě bezvýhradně dobře. Přiznám se totiž, že supratekuté sonické písky Sunn O))) mě nikdy nepohltily tak, jak mnoho jiných dobrodruhů. S Boris je to trochu jiná pohádka – ostatně, lze vůbec nemít rád Boris – ale i v jejich diskografii nalézám nahrávky, které mě připadají zábavné přibližně jako vysílací schéma TV Barrandov. Ne, neklikejte ještě na ten červený křížek, kolaborace Sunn O))) a Boris, která vyšla pod názvem „Altar“ v roce 2006, mi naopak přišla výborná – a deska, o níž tu dnes kráčí, si stojí ještě lépe. Oč méně ideální cílovou skupinu reprezentuji, o to větší mám z toho radost.

Není zas až tak velkým překvapením, že Ensemble Pearl na žánrové šachovnici křižují políčka droneové hlukomalby se záchvěvy psychedelického rocku, potažmo jeho space odnože. Může se zdát, že se jedná o dosti natěsno sešněrovaný korzet, jenže co se týče emocionálních odstínů, dá se v něm hýbat překvapivě lehce a obratně. Zatímco třeba poslední desky Earth vám nabízí v zásadě vlídnou a hřejivou náruč pryskyřicově odkapávajícího zvuku, jiná hudební seskupení umí dronové prvky používat až fyzicky nepříjemným způsobem. Ensemble Pearl na to jdou ještě jinak – jejich skladby jsou znepokojivé, dramatické a v tom nejlepším slova smyslu strašidelné, aniž by přitom ztratily na poutavosti.

„Své skladby ani nenechávají příliš gradovat, ale vaše nervy jsou napínány právě tím, jak je atmosféra strachu perzistentní.“

Deska posluchači přisuzuje roli pasažéra přesluhující kosmické lodi, snažícího se proletět bez úhony neznámým pásem asteroidů. Jemný zvukový podklad zkreslených smyčců, ambientních ruchů a rezonujících táhlých kytar vám připomíná, že se pohybujete v otevřeném prostoru, ovšem z hudby permanentně čiší lehká nervozita, která je co chvíli rozčísnuta nějakým hlučným tónem, skřípěním či hrábnutím do strun. Připomínka, že vaše rezivé oplátování vás rozhodně neochrání a že nebezpečí máte už dost možná pověšené těsně za dýchavičnými motory.

Sporá rytmika drží tempo – Ensemble Pearl své skladby ani nenechávají příliš gradovat, ale vaše nervy jsou napínány právě tím, jak je atmosféra strachu perzistentní. Funguje to dokonce v různých formátech, nejdelší skladba „Sexy Angle“ sahá ke dvaceti minutám stopáže, nejkratší „Wray“ je takřka čtvrtinová, všech šest skladeb ovšem působí uceleně a plnohodnotně. Nejvíc jsem si ovšem oblíbil druhou „Painting on a Corpse“. Jakoby zdálky doléhající bicí se prolínají s hypnoticky rezonující kytarou s flanger efektem. Osamocené kytarové tóny vytváří alespoň zdání melodie, přičemž zhruba od poloviny stopáže začne skladba oprýskávat, tříštit se a rozpadat pod nápory kytarového hluku, aniž by však definitivně povolila.

„Někomu stačí sousedovic půda, někdo potřebuje loď Nosdromo, já si našel Ensemble Pearl.“

Jistě, dala by se použít i jiná než sci-fi analogie, ale nemůžu si pomoct – narazili jste někdy na YouTube na takový typ videí, kdy si fanoušek jen tak z plezíru sestříhá ke své oblíbené písni záběry ze svého oblíbeného filmu? (Ovšemže narazili, vždyť se o to pokouší každý, kdo si pročetl tutorial k Pinnaclu.) K Ensemble Pearl by se náramně hodila taková „Věc“, prokládaná třeba „Vetřelcem“. Atributy jsou podobné – temnota, napětí, izolace, neznámo, strach. Rozkrývání tajemství v prostředí, které není ani náhodou domácké. Strach velí „už ani krok“, zvědavost nedovolí couvnout. Někomu stačí sousedovic půda, někdo potřebuje loď Nosdromo, já si našel Ensemble Pearl.

Nakonec jsem byl překvapen sám sebou, nakolik se mi deska líbila a jak dlouho jsem u ní vydržel. Tleskám postavám v kápi, tleskám do Japonska, zkrátka tleskám. Výsledné hodnocení pak budiž spíše pomrknutím a odkazem na název kapely – Ensemble Pearl totiž nepochybně přitáhnou nejen příznivce zúčastněných hudebníků, ale také ty, kteří v hudbě staví hutnou atmosféru nade vše ostatní.