Emmure – Speaker of the Dead

Příliš dlouhé tavení oceli
2011
Victory Records
38:23 (15 skladeb)
deathcore
www.myspace.com/emmure

Newyorští Emmure se řídí heslem „Udělat novou desku tak, aby ji nikdo nedokázal k ničemu přirovnat“. Frontman kapely Frankie Palmeri si na tomto doslova zakládá, a proto se s kolegy snaží neopakovat to, co už dříve vyzkoušeli. I z toho důvodu si Emmure vybrali pro „Speaker of the Dead“ nového producenta Joeyho Sturgise.

Na zvuku je to podstatně znát. Jeho mistři pravděpodobně nalili do záznamových přístrojů víc olova, neboť z reproduktorů se od vypuštění „Children of Cybertron“ začne valit o dost těžší hudební kalibr než v případě předchozí desky „Felony“. Těžkotonážní zvuk je „vytuněn“ různými počítačovými vychytávkami, je přidáno více elektroniky a umělá ozvěna, která může budit dojem náhlé přítomnosti uprostřed ocelové místnosti. Hraní si s mixem je patrné i na Frankieho hlasu, který v některých momentech dokáže simultánně řvát ve dvou rejstřících. Studiová umělost ale v žádném případě na realistické hrubosti nové nahrávky Emmure neubrala.

Pětice z Queensu naopak zůstala u stejného stylu hlasového přednesu. Frankie si vystačí s více strohými texty, které s velkou oblibou opakuje během skladby tolikrát, až uvíznou v mysli. Používá k tomu sem tam rap, jindy mluvené slovo, ale povětšinou kanálový řev, přičemž polohy střídá v krátkém časovém sledu. Zatímco na předchozím počinu vedla kapela na dálku textové žabomyší války s Acacia Strain ohledně plagiátorství, „Speaker of the Dead“ se tomuto snaží vyhýbat a věnuje se opět tématice kolem hněvu, sexu, drog a dalších.

Spor Acacia Strain a Emmure
V roce 2009 panovala mezi Emmure a Acacia Strain válka. Druhá jmenovaná kapela tvrdila, že jí Emmure kradou nápady z jednotlivých písní, což se na internetu dokládalo kolážemi z úryvků od obou skupin. Jejich spor nezůstal pouze u útočných textů ke skladbám. Zašlo to až tak daleko, že při zářijovém koncertu Emmure se frontmani obou nenáviděných kapel porvali. Přestože se nemají vzájemně vůbec rádi, při rozhovorech názor jedné kapely na druhou nyní již nekomentují, jejich válka byla alespoň na veřejnosti ukončena.

Skupina to tentokrát ovšem přepískla s délkou alba. Ono se může zdát, že sedm minut a tři skladby víc než minule není téměř žádný rozdíl, ale když se Emmure snaží účelově zarývat pod kůži neustálým opakováním některých riffů, je to až příliš. Skladby tím utrpí na jedinečnosti, protože ve čtvrté čtvrtině je už posluchačovi jedno, jestli hraje jedenáctá nebo dvanáctá píseň, protože to prostě nerozliší.

Dovolím si neřídit se Frankieho heslem a budu srovnávat. „Felony“ měla důvtip, nadsázku, osobitost a hladký průběh. „Speaker of the Dead“ má lepší zvuk, riffy na vás padají ze všech stran a breakdown střídá breakdown. Přestávkové pasáže jsou melodické a přesto hutné. Oba singly „Demons with Ryu“ a „Solar Flare Homicide“ výborně reprezentují projev a vývoj Emmure pro rok 2011. Deska ale neplyne tak hladce, při těžkém zvuku je patnáct skladeb až příliš.

Nemá smysl přirovnávat Emmure k Acacia Strain a šťourat se v tom, kdo krade komu a co. Emmure si šli svojí cestou, za dva roky se vyvinuli a změnili. Vytvořili jinou a silnou desku, zároveň však zůstali na svých osvědčených základech, díky kterým se po právu často stávají headlinery turné. „Speaker of the Dead“ není krok zpět, ale při komplexním pohledu na poslední dvě desky z toho vychází „Felony“ o něco lépe.