Emika – Emika

Útočiště u ninjů
2011
Ninja Tune
47:36 (12 skladeb)
dubstep
www.emika.co.uk

Krátké černé vlasy, šedé oči a rty zvýrazněné rudou rtěnkou. Tak vypadá Emika na svém debutovém albu, z jehož obalu nás pronikavým pohledem sleduje. Zpěvačka ho připravovala několik let a přecházely mu vlaštovky v podobě různých EP, singlů, ale i remixů. Kvalitu by mělo stvrzovat už jen to, že i tyto střípky už zaštitoval vyhlášený label Ninja Tune.

Zpěvačka si vše od psaní textů až po aranžmá jednotlivých skladeb vytváří sama. Dokonce i videoklip, který reprezentuje dle mého nejsilnější skladbu desky „Double Edge“, si nahrála na svojí webkameru a výsledek není vůbec špatný. Na druhou stranu se může vše zdát trochu příliš zjevné. Vrabčák z předměstí, co si vše skládá sám, klipy točí na notebooku a dokonce s ní soucítí i Thom Yorke. Představuje se jako zlaté dítě zahalené v temném oparu trip-hopu, schované v útočišti labelu Ninja Tune.

O tom, že pop hledá novou energii, jsou již napsané slohy článků a knih. S dubstepem koketují už i Madonna a Rihanna, Korn spolupracovali se Skrillexem, dnes možná nejprovařenějším skladatelem tohoto stylu, rovnou na kusu celé desky. Jestli bude právě Emika, která rovněž dubstep zapojuje do své popové fúze, v řadách, které budou prostřednictvím BBC určovat nový hudební směr popu, se dozvíme až časem.

Rozdíl oproti jiným umělcům podobného ražení a deviza celé její tvorby je jednoduchost. Zní podobně jako The XX, akorát místo kytary slyšíme elektronické samply a milostné téma jsme vyměnili za ukřivděné sténání. Uplakanost se vůbec nese celým albem připomínajícím krizi pětadvacetileté holky, která dokončila vysokou školu a nastoupila jako tanečnice do nočního klubu „Emika“. Ne protože by nemohla jít jinam, ale protože zde jsou lidé stále živými bytostmi a ne kolečky ekonomického růstu.

Předchozí EP „Drop the Other“ nebo „Double Edge“ působí velmi celistvě a nejen ve srovnání s nimi se řadová deska jeví jaksi uměle natáhnutě, jakoby musela být „celovečerní“ za každou cenu. Nejvíce to je patrné v rozdílu mezi určitými skladbami: jedny působí promyšleně a emotivně, ale proti nim stojí ty, které by při krácení času nahrávky šly okamžitě pryč. Pokud by deska vyšla s polovinou skladeb jako další EP, nejspíše by kotouč působil celistvěji a dospěleji. Takhle celá deska evokuje hrozen vína, na němž stihly uzrát jen některé bobule.