Eine Stunde Merzbauten – 7305
Bylo jednou jisté těleso zvané Napalmed. Působilo v Mostu, provozovalo noise či industrial a v oné žánrové oblasti se stalo možná vůbec největší tuzemskou legendou. Nahrávek za dvacet let činnosti vychrlilo tolik, že v celé historii českého rocku, pokud lze ale vůbec použít toto označení, se dostalo kvantitativně na druhé místo, tedy hned za dvaapadesátiletý Olympic.
Jestliže pomineme podivíny z His Voice, kteří, bráno s nadsázkou, hlukové experimenty považují za standardní tvorbu a naopak běžnou hudbu za nezajímavou nudu, pak pro většinu ostatních a v onom žánru nespecializovaných recenzentů představovalo noční můru. Značná část recenzí, ale i běžných posluchačských reakcí oscilovala mezi obdivem, pobavením, nepochopením či odmítáním, přičemž leckteří hlukem terorizovaní chudáci pisálci ani nevěděli, co si o tom mají myslet, natožpak napsat. Zmiňovat se zvlášť o každé nahrávce bylo téměř nad lidské síly, ovšem pokud se k tomu recenzent přece jen odhodlal, mohl alespoň jednou za čas použít slůvko kakofonie, případně přemýšlet o tom, jakým jiným způsobem se z onoho nepříjemného údělu vykroutit.
Pro někoho žel, pro jiného konečně, každopádně soubor po dvaceti letech ukončil činnost. A tím uvolnil místo jiné formaci, jejíž název je průnikem dvou světově hlučících legend. Jak navíc praví obalové označení prvního vydaného díla, jde přímo o „Industrial Noise Revival 666“. Přestože všechny tři zde přítomné kompozice jsou označeny výrazem „cover version“, ve skutečnosti jde zřejmě o velmi volně inspirované útvary vstřebávající spíše pocity z děl starých zasloužilých mistrů.
Radka Kopela nová kapela
„Prvořadým cílem je zařadit se po bok tuzemské i světové hudební elity,“ píší Eine Stunde Merzbauten, následníci tuzemských noisových velmistrů Napalmed. A protože cesta nahoru je nejpohodlnější, vede-li přes hřbet někoho, kdo už vrcholu dosáhl, šplhá nová kapela noisového žertéře Radka Kopela po zádech Einstürzende Neubauten, Merzbowa a … Napalmed.
Právě u nich, respektive miniCD „Distortois“ (foto vpravo), ještě zůstaňme – může to být k užitku při snaze přiblížit se „7305“, tedy debutu Eine Stunde Merzbauten. Mezi roky 2009, kdy živý záznam „Distortois“ vznikl, 2013, kdy ho vydávila Bažina, a 2014, kdy vznikly hlukové skladby na „7305“, se totiž něco změnilo a něco vůbec ne.
Proměnlivá spolčení okolo Kopela nepřestávají se syrovými hlukovými manipulacemi, které se štítí umělé postprodukce, stejně jako alergicky reaguje hudbymilný posluchač na jakékoliv revivaly. Mají-li být ovšem koketérie industriálu a hlukové hudby strhující, nemohou se spoléhat jen na náhodu. Ke slovu musí přijít intuice. A ta může vést tu v dráždivá vysokofrekvenční těkání („Distortois“), onde v hutnější, a tedy posluchačsky přece jen příjemnější hukot („7305“), pokaždé pak v nevyzpytatelné erupce hluku.
Pokud „Distortois“ probouzela iluzi prázdné místnosti bez dveří, v níž na nás cosi útočí, ale jakmile se s tím vydáme v domnělém směru bojovat, ozve se to z opačného rohu, pak „7305“ skýtá přece jen méně nervní a více opojný hlukový nával, v němž se mohou zvukoví extrémisté blaženě rochnit, zatímco ve většinu bude iritovat natolik, že mu rovnou odepřou právo existovat. Hluku se však nelekejme, na hlasitost nehleďme. Zvlášť když se nám ho dostává v tak povedeném digipakovém balení. Na revival dobrý, hodně dobrý!
Viktor Palák
Napalmed – Distortois
2013
Bažina
19:31 (4 skladby)
noise | industrial
http://www.discogs.com/artist/92750-Napalmed
Hned na úvod činí pánové poctu sami sobě, čili své vlastní minulosti. „Žádná hudba znamená hluk“ a Napalmed znamená přesně to samé. Název oné kompozice přesně vystihuje podstatu věci, přesto se v její poslední třetině odehrává i cosi zajímavějšího než pouhý kravál. Podstatnější změna ovšem přichází teprve v okamžiku, kdy pod názvem „Deutsch Rum im Wasserturm“ dojde na německé legendy Einstürzende Neubauten. Údery na kovové předměty, mezi nimiž možno vycítit i gnuovské „milimetry ticha“, znějí relativně nejnápaditěji a nejposlouchatelněji. Závěrečný „Japahnis“ se pak inspiruje Merzbowem a opět vrací k intenzivnějšímu pojetí.
Zatímco řada lidí tento téměř osmdesátiminutový disk zřejmě vůbec nedoposlouchá do konce, těm lehce otrlejším bude stačit jediný poslech a vyložení perverzáci si jej dopřejí opakovaně. Posluchač každopádně musí být na tuto stěží poslouchatelnou apokalypsu pozitivně a vstřícně naladěn, a to až v té míře, aby prvotní pocit nelibosti ve své hlavě časem překlopil v pravý opak. Potom teprve může ocenit nejen výraznou realizační přesvědčivost, ale také pocitovou atmosféričnost a působivost této produkce. Tohle je totiž noise a industrial mezinárodních parametrů.
