Earthship – Iron Chest

Riffem nezarmoutíš
2012
Pelagic Records
42:54 (10 skladeb)
progressive sludge
www.wearetheearthship.com

Berlínští Eartship se na scéně objevili před dvěma lety, kdy se bubeník The Ocean Jan Oberg chopil kytary a přizval několik dalších kolegů včetně leadera Robina Stapse. Záhy se objevila i dobře přijatá prvotina „Exit Eden“ a Earthship se rázem stali další kvalitní položkou vydavatelství Pelagic Records. O dva roky později v lehce pozměněné sestavě vydávají svou druhou desku s názvem „Iron Chest“.

Earthship zde plně připomínají obří loď, těžce se pohupující v moři zatěžkaných riffů. A drsná poloha jim velmi sluší, už jen pro velmi obratnou a precizní práci s dynamikou jednotlivých skladeb. Příkladem budiž kratičká pětka „Eyes in the Night“, jež dává vzpomenout na kdysi zdatně riffující Brity Raging Speedhorn.

„Časté výlety mimo žánrová teritoria patří mezi přirozenou součást této desky.“

Při dalším poslechu mě svou sekanou rytmikou doplněnou hutným riffováním připomínají i Queens of the Stone Age, ovšem ve velmi sludgové verzi. V mnoha písních se zdatně zabrousí do doomových vod a z nich pramenících melancholických nálad. Z těchto těžkých a hutných riffů občas vyplyne osvobozující rockově melodická pasáž s čistým hlasem („Boundless Void“). Můžeme se setkat i s notně „bluesy“ momenty, které se zmiňovanými sludge pasážemi velmi vkusně ladí. Časté výlety mimo žánrová teritoria patří mezi přirozenou součást této desky a Berlíňany bych takto bez váhání zařadil mezi progresivně smýšlející muzikanty.

Earthship patří jednoznačně mezi jedny z mých letošních objevů. Jsou důkazem toho, že německá scéna patří mezi ty z velmi zajímavých a stále se najdou kapely, které neustále posunují hranice zavedených žánrů vpřed.

Tato deska má navíc ambice oslovit širší spektrum posluchačů, než jen ty čistě žánrově orientované. Všem, kterým lahodí těžké a nabubřelé metalové riffy s příchutí Mastodon nebo Down, agresivní dynamika a celkově progresivní přístup muzikantů, by se tato deska měla hodit do krámu.

fotografie: David Robinson