Earth – Primitive And Deadly

Jednoduše příjemné
2014
Southern Lord
47:15 (6 skladeb)
drone rock
www.facebook.com/thronesanddominions

Jedineční dronerockeři Earth patří k málu opravdu stylotvorných kapel. Jejich riffem zabydlený svět ale na posledních deskách působil dojmem lehké stagnace, jakkoliv byl stále dostatečně sugestivní. Veškeré potenciální pochyby ale nyní kapela zdárně rozmetala deskou, na které znovu, ale trochu jinak uctívá kytary a učí trpělivosti. Earth zkrátka zůstávají nejlepšími učiteli poslechu hudby.

Vašek: Za tuhle desku jsem neskutečně rád. I když k Earth chovám velmi vřelé city, začala se mi jejich hudba z posledních alb trochu přejídat. Přeci jen se od „Hibernaculum“ až po „Angels of Darkness, Demons of Light II“ nikam neposunuli. Jsem rád, že je „Primitive And Deadly“ jiné už od prvního tónu.

Viktor: Opravdu je? Respektive nechci polemizovat s tím, že aktuální deska do značné míry posouvá vnímání hudby Earth, ale přece jen je zřejmé, že to, na čem od alba „Hex; Or Printing in the Infernal Method“ stojí, zde došlo jakéhosi logického vyústění. Totální vzývání (pomalého) kytarového riffu, dominantní jižanský akcent a precizní bicí na minulých albech tu a tam narušovaly jiné nástroje, což se nyní neděje. Do hry zato vstoupil prvek pro Earth snad až nečekaný: zpěv. A, panečku, vše do sebe zapadlo a dějí se věci.

Vašek: Změna směru ale může metaforicky uzavřít kruh, nebo ne? Souhlasím s tím, že je „Primitive And Deadly“ logickým vyústěním tvorby, ale ne jen té po „Hibernaculum“, ale i té, která jí předcházela. Mně atmosféra desky silně připomíná „Pentastar“ z roku 1996. Je to vlastně docela zvláštní a možná vyfabulovaná podobnost, ale to, co se u Earth právě děje, mi připomíná obdobnou situaci se Swans.
Obě kapely vydaly své poslední a kontroverzně přijaté desky v polovině devadesátých let (Earth zmíněnou „Pentastar“, Swans „The Great Anihilator“ v roce 1995). A pak přišla dlouhá pauza (já vím, že Swans ještě stihli „Soundtracks…“). Poté pár desek, které byly odlišné, byť silné, a letos přišel jakoby pomyslný návrat ke kořenům. Tím nemyslím nějaký retro návrat, vůbec ne. Spíš mi to zapadá z hlediska přístupu k hudbě, konceptu, nebo jak to nazvat, než z pohledu čistě formálního návratu ke starému zvuku.

„Staré dřevo může skončit v rámci recyklace jako nevzhledná dřevotříska přeplněná lepidlem, ale zkušený řezbář jako Dylan Carlson z ní umí udělat úplně nový kus nábytku.“

Jiří: Mně se tuto analogii nějak nedaří aplikovat ani na Swans, ani na Earth. Jistě, na svých aktuálních albech se místy výrazně ohlíží a vzpomínají, ale nejsou zacyklení, nesymbolizuje to pro mě uzavírání kruhu. Je to spíš spirála – a pro mě osobně ta, po níž se kapely pohybují nahoru. Staré dřevo může skončit v rámci recyklace jako nevzhledná dřevotříska přeplněná lepidlem, ale zkušený řezbář jako Dylan Carlson z ní umí udělat úplně nový kus nábytku.
Souhlasím ovšem s tím, že se po druhém dílu „Angels of Darkness, Demons of Light“ Earth pohybovali v natolik jistých kolejích, až se zdálo, že by se klidně mohly změnit v pohodlné bláto, ze kterého se špatně vyhrabává. Proto jsem hrozně rád, že nové album nejen prezentuje starší vzorce s nejvyšší možnou elegancí, ale také přidává nové prvky. V rámci jejich diskografie snad až revoluční. Pro ty, kteří si doteď nebyli jistí – zapojení zpěvu do hudby Earth byl doopravdy zatraceně dobrý nápad.

Vašek: S tou spirálou úplně souhlasím, vnímal jsem to tak, že stará muzika slouží víc jako vlastní inspirační zdroj, jako ukotvení, ze kterého lze vycházet v současné i budoucí tvorbě.
Na druhou stranu musím oponovat s tím vokálem – na starých nahrávkách přeci vokál taky mají. V roce 2010 vyšel soubor „A Bureaucratic Desire for Extra-Capsular Extraction“ a tam se zpěv objevuje, třeba v podání Kurta Cobaina nebo Kelly Canaryové. Nejde tedy o zcela nový prvek, spíše element užitý trochu jinak, než kdykoliv předtím.

Viktor: Přijde mi, že na novince Carlson fanouškům Earth předestřel dosud nejoptimističtější vyhlídky. „Primitive And Deadly“ zní jako vábivá okultistická seance, do níž třeba zpěvačka Rabia Shaheen Qazi vnáší nejen psychedelický odér, ale zejména vřelost domovských Rose Windows. Na desce jako takové pak cítím až nečekaně pozitivní náboj. „Deadly“ protentokrát nemá tak hrozivý význam.

Jiří: Pro mě poslední desky Earth nebyly narozdíl od dřevních počátků hrozivé a děsivé. Z jejich poslechu jsem měl naopak vždy spíše uklidňující a harmonizující pocit, podobně jako třeba u jejich hrdých následovníků z Barn Owl. Proto je jedním z osvěžujících prvků „Primitive And Deadly“ také to, že je o něco tvrději a riffověji laděná, než cokoli po Carlsonově tvůrčí pauze. Cítím tam místy v podstatě hardrockové a bluesrockové odstíny. Jsou to sice jen obrazce v pomalu tekoucí lávě, ale jsou tam.

„Carlson se vyznal z obdivu k finským Oranssi Pazuzu a spojení jejich vesmírných vírů a Carlsonova klidu by mohlo být inspirující.“

Vašek: V tomhle souhlasím s Jirkou, novější věci mi přišly až neskutečně pozitivně naladěné, poslechově příjemné. Vlastně mi to hodně připomíná závěry koncertů The Body, kdy ukončí běsnění a pustí staré, odrbané country, které je najednou něžné, i když dřevní.
Desky „Bees Made Honey in the Lion's Skull“ a „Angels…“ v sobě mají hodně country, zatímco „Primitive And Deadly“ obsahuje úplně jinou dřevitost a to bluesovou, těžkou a nepříliš poddajnou. Je jako pomalu tekoucí láva, zatímco předchozí desky jsou dlouze se táhnoucí med.

Viktor: Láva, která kapelu zastihla ve chvíli mimořádně klidného rozpoložení – jakkoliv to u kapely klišovitě označované za „nejpomalejší na světě“ může znít podivně. Carlson se ale zjevně dostal do dobré fáze svého neklidného života, za zády ho jistí Adrienne Daviesová, nenápadný ale tolik platný hráč současných Earth.
V té desce cítím romantiku pozorování rozbřesku a zasněnost, nikoliv ospalost, jakou může někdo kapele neprozřetelně podsouvat.
Řečeno věcně, album je celkově uvolněné a i ve svém tempu povzbuzující – a vokály ho krásně provzdušňují. Vše se ale odehrává tak nenápadně, že když tihle zvěstovatelé odejdou z doslechu, nemůžeme si být jejich návštěvou tak docela jisti. Postupně odhalované stopy ve vzpomínkách nás však brzy utvrdí, že jsme byli svědky něčeho mimořádného. Žeby nejlepší dosavadní desky Earth?

Jiří: Vzpomenu-li si třeba na takové Khanate nebo Monarch, musí být označení „nejpomalejší kapela na světě“ skutečně buďto laické nebo obstarožní jak flanelky a mrkváče. Earth neumírají, Earth naopak tepou životem více, než kdy předtím.
Mimochodem, u mě, jakožto nekritického obdivovatele Marka Lanegana a spokojeného recenzenta Rose Windows, je nad slunce jasnější, co si myslím o výběru hostujících vokalistů, ale zeptám se i vás – sáhnul Carlson do správného šuplíku? A kdybyste mohli popustit uzdu své fantazie, s jakými dalšími hlasy by podle vás mohla být hudba Earth v souladu? A je vůbec zapojení vokálů cesta, kterou by měli Earth následovat i nadále?

„Jeden ze sympatických jevů, který se objevuje u služebně starých kapel typu Earth, je to, že v určité fázi pochopí, že nejde o žánr, ale myšlenku nebo pocit z hudby.“

Viktor: Nechce se mi domýšlet, koho dalšího by mohli Earth přizvat ke spolupráci, protože překvapení z těch aktuálních spojení bylo tak milé, že bych se nějakou tipovačkou nerad připravil o podobnou radost v budoucnu. To se totiž jeví zvlášť slibně, vezmeme-li v potaz, jak sugestivně se kapela na své aktuální desce vemlouvá.
Čímž odpovídám i na otázku s šuplíkem – ano, dávný kamarád Lanegan i mladá vokalistka Rose Windows jsou výhrou. Ale nakonec mě přece jen napadá: Carlson se vyznal z obdivu k finským Oranssi Pazuzu a spojení jejich vesmírných vírů a Carlsonova klidu by mohlo být inspirující. A že nejde o vyloženou utopii, může dosvědčit aktuální a žánrově dosti nečekaná spolupráce The Bug vs. Earth.

Vašek: Taky bych nerad na někoho ukazoval, jednak nevím, na koho by to bylo, jednak proto, že bych musel použít nějakou svoji předpojatost a to nedělám rád. Použití vokálu mě překvapilo a to je na něm asi to nejlepší. Kdo bude další, nebo jestli někdo další vůbec bude, je mi opravdu jednou.
To vyznání, o kterém mluví Viktor, a zmínka o The Bug vs. Earth je pro mě ale velký slib do budoucna. Je mi opravdu lhostejno, jestli tam čeká spolupráce právě s Oranssi – hlavně, že k nějaké spolupráci dojde. Jeden ze sympatických jevů, který se objevuje u služebně starých kapel typu Earth, je to, že v určité fázi pochopí, že nejde o žánr, ale myšlenku nebo pocit z hudby. A přizvou někoho. Vezměme si třeba Zu a Dälek nebo aktuální Mombu a Obake nebo…

Jiří: … Scotta Walkera se Sunn O)))? Nebo klidně Elvise Costella s The Roots. Žánry nejsou podstatné, důležité je, nakolik přínosný, zajímavý a svěží je výsledek. Staré koště může mést dobře – ale mete ještě lépe s novou násadou. Já bych závěrem položil jednu podstatnou otázku – kdo z nás by umístil „Primitive And Deadly“ do svého pomyslného žebříčku desek roku, nechť zvedne ruce nad hlavu. \o/ !

Vašek: Podle toho, jak dlouhý by ten žebříček měl být, jestli obligátních deset položek, tak by se tam zřejmě nevešli. Bohužel.

Viktor: Já ty emotikony

autoři: Jiří Janík, Vašek Kokeš, Viktor Palák