Eá - Ante-eó

Hravost a otravnost
2012
vlastní náklad
23:25 (9 skladeb)
instrumentální math rock
http://bandzone.cz/eadisharm

Když slyším slabiky „í-ej“, hned se mi vybaví z dětství a puberty zakořeněná znělka počítačové firmy, která vyráběla a vyrábí lecjaké sportovní hry. Lomnice u Sokolova má však pro „Eá“ jiný význam a rozhodně se to s chorým pařanstvím nespojuje. No, i když...

Poslouchám mladou kapelu a v uších mi zní kytara, basová kytara a bicí. To je vše. Instrumentální math rock této trojice se spoléhá hlavně na složitou rytmiku a vědomou disharmonii. Právě ve spojování na první poslech možná neslučitelných linií se Eá vyžívají, ale kupodivu celek toho všeho dává smysl. Bicí jsou ozvučené tak, že by se za ně nestyděla kdejaká grindová smečka, a právě z tohoto žánru občas vypluje na povrch nějaký ten doprovod. A proč taky ne?

Některé kytarové melodie ve spojení s gradačními doprovody bubnů mi zase evokují And So I Watch You From Afar, za předpokladu, že by se Irové napili experimentální whiskey. A kladu si otázku, zda to všechno není na jednu desku moc. Když však někdo improvizuje, je také na posluchači, aby přeladil na takovou vlnu a nenechal se svázat tradičním myšlením. Takže ne, moc toho není.

Eá se nedají uchopit a v jejich případě je to dobře, protože spoutanost by jim určitě nesvědčila. Ze skladby „Nebulae“ doslova číší mladická drzost a ochota vrzavými kytarovými a basovými prvky nasrat lidi. Deska se místy tváří, že je z experimentálního těsta, z jiné pozice zase působí jako účelový bolehlav, který nemusí úplně každý vstřebat.

„Nechali se inspirovat různými žánry, a to je možná jejich hlavní síla.“

Jenomže když to v 60. letech udělali Pink Floyd ve svých plenkách, téměř nikomu to zpětně nevadí, a já říkám, proč by tohle nemohlo nastat i u Eá? Nesrovnáváme zde kapely, ale princip: lomničtí umělci si jdou svojí cestou. Nechali se inspirovat různými žánry, a to je možná jejich hlavní síla.

Problematiku zpěváka nemusí vůbec řešit, protože jejich originální hudba je natolik svébytná, že po frontmanovi jsem při poslechu ani nezatoužil. Dokonce se odvážím tvrdit, že by to jakýkoliv zpěv či skřek kazil. Názvy skladeb tak člověk nemusí identifikovat podle textů. Tu je tam sloveso („Restricté“), tu maďarská komuna („Dénsus“), tu trocha astronomie („Nebulae“) a tu řecká mytologie („Zephyrus“).

Trochu se obávám, jestli v záplavě současných obskurních hudebních těles všeho druhu a ze všech koutů světa tato velmi sympatická deska nezapadne jenom proto, že je z maličkého Česka. „Ante-eó“ rozhodně není na jeden poslech. A pro někoho možná není na žádný poslech. Já si Eá dám klidně vícekrát a rád.