Drom a Moro Moro Land: dvě strany radosti

Se členy obou kapel jsme si psali během května 2014.

Album můžete poslouchat na tomto odkaze: http://drom.bandcamp.com/album/drom-moro-moro-land-split

Liberecké Drom máme tuze rádi, to je známá věc – stačí se podívat, jak často o nich píšeme. Když tedy přišla řeč na jejich novou nahrávku, neváhali jsme a prostřednictvím našeho mini labelu Naše desky jim s vydáním splitka symbolicky pomohli. Druhou stranu desky obstarali ruští Moro Moro Land, kteří v současné době obráží české kluby v rámci svého evropského turné.

Klukům z obou kapel jsme položili pět stejných otázek týkajících se jejich společné nahrávky a s Drom jsme se ještě mírně zakousli do nedávno velice aktuální OSA kauzičky.

Proč jste si pro společnou nahrávku vybrali zrovna Moro Moro Land, respektive Drom? Bylo již předem dané, že split chcete vytvářet se zahraniční kapelou?
Charlie: Původní nápad byl split s (nic). Ti už ale byli domluvení s Amíkama Old Soul, takže z toho nakonec sešlo. Vláďa s Vrablem ale mezitím udělali koncert Moro Moro Land v libereckém Azylu, a protože kluci z Ruska byli děsný pohodáři, co se o půlnoci procházeli opuštěnými ulicemi Liberce, můžeme se dnes bavit o společný nahrávce.

Vladik: (nic) počítali s vydáním obou splitů. Původně jsme chtěli sedmipalec, ale nakonec z nás vypadly dva delší songy a ani jeden z nich by se na sedmipalec bez výraznějšího škrtání nevešel. A na dvanáctipalec zase neměli (nic) dostatek materiálu. Navíc se jim vydání toho druhého splitu táhlo a nechtěli se zatěžovat řešením dalšího. Moro Moro Land nakonec napsali sami a ještě k tomu jsme jeli turné v Rusku, takže to celé zapadlo perfektně.

Victor: Kapely z různých zemí dělají splity odjakživa, je to docela obvyklá praxe. Společná nahrávka se zahraniční kapelou ti dává možnost být slyšen i mimo tvou rodnou zemi. Není to snad odraz mezinárodního ducha punkové scény?
Tedy ano, chtěli jsme desku sdílet se zahraniční kapelou, není to u nás vlastně poprvé. Před společnou nahrávkou s Drom jsme vydali splitko s finskými Kurouma. navíc si myslím, že v budoucnu nalákáme ke spolupráci i další zahraniční kapely, jelikož je to vždy zajímavá a přínosná zkušenost.
Většinou si vybereš pro split někoho ze spřátelených, žánrově podobných a názorově blízkých kapel. Drom jsou dozajista jednou z těch kapel. Abych byl upřímný, nic jsem o nich nevěděl, dokud nám nepomohli s koncertem v Liberci. Pak jsem si poslechl jejich tvorbu a uvědomil si, že jsou hodně dobrá kapela. V té době jsme měli několik skladeb, které by mohly být použity pro split, tak jsme si řekli „Proč ne?” a nabídli Drom společnou nahrávku.
V půlce dubna jsme pro kluky udělali koncert v Rusku, v našem městě Nižnij Novgorod, a v květnu pojedeme tour a budeme zase hrát v Liberci. Tohle je skvělý příklad toho, jak nezávislá scéna funguje. Dvě kapely z různých zemí udělají společný split a hrají koncerty v zahraničí, místo aby nedělaly nic. Takže, kapely, dělejte splitka, funguje to.

„Hotový mix, který byl asi devátou verzí, nakonec masteroval James Plotkin z Khanate.“

Splitko už je nějaký čas venku. Jaké jsou první reakce z domova a ze zahraničí? A jak to vypadá s prodeji na Bandcampu?
Vladik: První reakce jsou jenom pozitivní, ale zatím se k nám dostaly jen ty ze zahraničí. Bandcamp prodeje moc neřešíme, ale nějaká ta stovka tam přistála. Je třeba podotknout, že deska je ke stažení i zdarma. Stejně jako vše ostatní, co jsme kdy vydali.

Charlie: Což je třeba pro mě osobně strašně důležitý. Chci, aby se naše hudba a myšlenky dostávaly k lidem volně. Bez zbytečných hranic, bariér a překážek. O to víc si pak vážíme všech víl a bláznů, kteří jsou ochotni obětovat kus svého pohodlí, vyrazí na koncert a ještě si tam pak třeba pořídí desku nebo triko, protože jim stojí za to nás podpořit nebo prostě jen proto, že se jim líbí, co děláme.

Victor: Všichni, co znám, na nahrávku reagovali velice pozitivně. Pro nás je to nový level. Prvně kvůli tomu, že naše hudba nikdy předtím nevyšla na vinylu, ale i proto, že jsme se pečlivě zaobírali zvukem, se kterým jsme velmi spokojeni. Mnoho lidí si toho všimlo a to je pro nás velice důležité.
Dočkali jsme se i hodně recenzí z celého světa. Je pro nás překvapením vědět, že lidi třeba v Argentině nebo Brazílii poslouchají naši muziku. Jsou tu i recenze z Asie, USA... To naznačuje určitý zájem o nahrávku. Všechny recenze jsou pozitivní, i když obsahují i nějakou tu kritiku. Za tu jsme ale samozřejmě rádi, mimochodem.
Nahrávka je dostupná ke stažení zdarma, ale pokud chceš kapely podpořit, můžeš přispět libovolnou částkou. Nemáme zatím moc placených downloadů, ale pár jich bylo a jsme za ně hrozně moc rádi. Neděláme muziku pro peníze, ale kvůli sebevyjádření. Je příjemné vědět, že se tu najdou i tací, co chtějí něco přispět na něco, co nám už i tak přineslo potěšení ze seberealizace. Ačkoli, kdyby takových lidí bylo více, určitě by nás to nenaštvalo.

Jak moc byl pro vás v porovnání s předchozími počiny důležitý výsledný zvuk desky? Kde a jak split vznikal? Bylo náročné zkoordinovat komunikaci s vícero stranami?
Vladik: Každá deska znamenala nějaký posun, ale ani u jednoho předchozího nahrávání jsme nebyli stoprocentně spokojení. A to nebudeme možná nikdy.
Splitko jsme nahrávali v DIY stylu u Vrabla na chatě, v malé obývací místnosti s kamnama a hrníčkama na poličkách. O nahrávání se starali Vrablovi kámoši z předešlých kapel. Pro nás byla důležitá hlavně přirozenost a vlastní zvuk a toho jsme snad dosáhli. Zvuk není tak krystalický, ani tak brutální jako třeba Moro Moro Land, ale při míchání jsme přesně narazili na bod, kdy jsme si řekli, že to chceme mít radši hipízácký.
Hotový mix, který byl asi devátou verzí, nakonec masteroval James Plotkin z Khanate, kterej měl už na starosti Isis, Sunn O))) a podobný pecky. Komunikace ohledně nahrávání byla v pohodě, čas ještě netlačil. Horší to bylo, když jsme zjistili, že do vydání zbývají tři měsíce a my nevíme, co s obalem.

Charlie: Ten měl původně řešit Tofutrasher. S Moro Moro Land jsme se ale nemohli domluvit na finální podobě. A pak do toho vlezly Tofutrasherovi nějaký osobní záležitosti a práce na obale se zastavila úplně. Naštěstí ale Dima navrhl Kubu Sokolského, kterého jsme znali z našeho prvního turné. Rychle udělal náčrtky, z nichž jsme si všichni sedli na prdel, a pak už to šlo celkem rychle. A co se týče zvuku? Pro mě je split s Moro Moro Land po zvukové stránce zatím ta nejpřirozenější nahrávka, kterou jsme vypustili. Cítím, že je to nejvíc naše, že jsme to fakt my.

Victor: Zvuk je vždy velice důležitou součástí hudby. Jako osoba zabývající se studiovou prací jsem přesvědčen, že mix a mastering není jen technickým aspektem nahrávání. Naopak je neopomenutelnou částí tvůrčího procesu, stejně jako psaní hudby a navrhování obalu. Výsledkem pak je ucelený tvůrčí akt, ať už jde o album, EP nebo split. Zvuk by měl zvýraznit atmosféru skladby a atmosféra by zase měla korespondovat s textem, je to vše součástí celku a všechny jeho součásti jsou velice důležité.
Většinu materiálu jsme nahráli v naší zkušebně, což je současně i nahrávací studio. Něco málo jsme nahráli i doma. V dnešní high tech době není tak těžké vytvořit vysoce kvalitní nahrávku doma, pokud víš, co děláš, a co je třeba. Tento přístup šetří peníze, což je pro nezávislou kapelu zásadní.

Dima: Naši stranu splitu mixoval Jasmin Dasovic z Chorvatska a jsme s výsledkem velice spokojení.
Ačkoli jsme komunikovali anglicky, rozuměli jsme si perfektně. Velmi často vznikají problémy kvůli jazykové bariéře, ale to naštěstí nebyl náš případ. Vše fungovalo hladce.

„Ve chvíli, kdy se hudba spojí s byznysem, je to skoro vždycky sračka.“

Kdo všechno se na vydání vinylu podílí? Překvapila vás ochota lidí mimo kapelu pomoci se vznikem tohoto LP?
Vladik: Sami jsme tomu ani nevěřili, ale nakonec se sešla slušná řádka labelů a jednotlivců, kteří nám chtěli s vydáním pomoct. Byli jsme z toho (a vlastně pořád jsme) celkem naměkko.

Dima: Jak už jsme zmínili dříve, jde o náš první vinyl. Vydat desku není levná záležitost, byla tudíž potřeba doslova hromada labelů, aby se pokryly náklady. Jsme vděčni každému zainteresovanému člověku z těch devíti labelů za pomoc a zájem o naši kapelu. Split vyšel v Anglii, Německu, Francii, Maďarsku a v Česku. Když jsem začínal hrát v kapelách, nikdy by mě něco takové ani nenapadlo. A teď se to stalo skutečností.

Když se ohlédnete do ne zas tolik dávné minulosti, do časů vydání vašeho debutu, uvědomujete si, jak velký kus cesty už jste za tu dobu urazili?
Charlie: Snažím se žít jen v přítomnosti a jsem zatím příliš mladý na to, abych se ohlížel zpět.

Victor: Kapela se jménem Moro Moro Land vznikla v roce 2010, ale tenkrát šlo o úplně jinou kapelu, kde jiní lidé hráli jinou hudbu. Současná kapela Moro Moro Land začala přednedávnem. Nastartovali jsme to celé znovu se třemi novými členy, s novou hudbou a vokály. Nová sestava vydala dvě nahrávky, připravila skladby pro dlouhohrající desku a vyráží na třetí evropské turné. Nejsem si jistý, zda je to hodně nebo ne, ale koho to zajímá?
Nejde o závod, děláme, co máme rádi. A to je ta nejdůležitější věc.

Jak se díváte na nedávno vypuštěný „dokument“ od OSA? Opravdu jste vy muzikanti takové chudinky? A opravdu je vhodné učit děti na základní škole, že hudba rovná se byznys a bez širokých týmů odborníků se kvalitní muzika tvořit nedá?
Charlie: Nemůžu vystát interprety stěžující si na to, že si někdo stahuje jejich hudbu. Si představ, že ti chudáci musí zkoušet, platit drahý studio a debilní promofotky. Tak z toho mám velkou prdel. Přestože fungujeme na principech DIY, tak tohle všechno samozřejmě řešíme taky a k tomu dokonce každej den chodíme do práce. Ve chvíli, kdy se hudba spojí s byznysem, je to skoro vždycky sračka. A zmíněný dokument to jenom potvrzuje.