Dreamless – All This Sorrow, All These Knives

Příliš hlučný smutek
2011
Handmade Birds
56:47 (6 skladeb)
shoegaze/drone doom
http://dreamless666.bandcamp.com

Pro malý americký label Handmade Birds, specializovaný především na blackmetalové, noisové a ambientní nahrávky, byl rok 2011 obdobím dílčích úspěchů. Přísné oko undergroundu shledalo přitažlivým jak černý lesk experimentálních blackerů z Circle of Ouroborous, tak shoegazeovým a dream-popovým třpytem zkrášlený debut Crooked Necks.

A vypadá to, že série desek, kterým se vyplatí věnovat alespoň okamžik pozornosti, bude pokračovat i nadále – debutová deska „All This Sorrow, All These Knives“ mineapoliského tria Dreamless totiž patří mezi ta alba, která přes kreativní přetlak na scéně dokáží v člověku stále vzbudit pocit, že se jedná o něco originálního.

Pramen projektu Dreamless vyvěrá v roce 2005, kdy se Cory Strand, multiinstrumentalista a toho času ústřední persóna kapely The Kafka Dreams, rozhodl realizovat své vize prostřednictvím sólového projektu. Postupem času však zjistil, že rčení „víc hlav víc ví“ je mu přeci jen milejší, než „co si neuděláš sám, to nemáš“ a pustil k válu i dva své bývalé spoluhráče – kytaristu Bena Zientarru a bubeníka Matta Rolfeho. Fungovalo to.

„Když jsem si album poprvé zkusmo pouštěl na serveru Bandcamp, myslel jsem, že mi prvních pár sekund přivodí otřes mozku.“

Co už skřípalo podstatně více, bylo hledání cesty, jak nahraný materiál dostat v nějakém důstojném balení k posluchačům. Skladby, které slyšíme na „All This Sorrow, All These Knives“, totiž byly natočeny již v roce 2006, ovšem až do loňského roku čekaly na to, až je na fyzický nosič dostane nějaký schopný nadšenec. Na druhou stranu se nedá říci, že by kapela onomu pomyslnému „štěstíčku“ spěchala naproti – i oficiální slogan Dreamless kdysi zněl „We're broke and fucking lazy“.

Doomgaze je pouze jedním z řady módních označení pro sortu kapel, jež jsou propojeny spíše vágně na pocitové rovině, než že by tvořily skutečně konceptualizovaný subžánr. Dreamless však toto označení padne jak na míru šité. I titáni shoegaze měli ve zvyku šponovat svůj projev z hlediska intenzity zvuku do krajnosti, zejména naživo – ale Dreamless jsou v tomhle ohledu papežštější než papež. Zřetelně shoegazové plástve plní drone doomovým medem, který může při požití způsobit stejně tak dobře nirvánu, jako anafylaktický šok.

Z hlediska zvuku je „All This Sorrow, All These Knives“ skutečně brutální deskou. Fanouškům extrémních droneových a noiseových projektů z toho hašlerka nejspíš nezaskočí, nicméně když jsem si album poprvé zkusmo pouštěl na serveru Bandcamp (který, jak známo, nenabízí vlastní ovladač hlasitosti), myslel jsem, že mi prvních pár sekund přivodí otřes mozku - tak náhlý a silný byl náraz hlavou do kytarové stěny. Za chvíli však pochopíte, že i když se z reproduktorů valí vlna tsunami, nemusíte se jí nechat spláchnout, ale můžete se vézt na jejím hřbetě.

„V monumentálním kumulonimbu probleskují jména klasiků jako My Bloody Valentine či Jesus and Mary Chain.“

Dreamless jsou na svém debutu schopni vědomě či nevědomě odkazovat na množství kapel, přičemž však v posluchači nevzbuzují dojem, že by si od někoho půjčovali více než je zdrávo a nebyli schopni splatit dluh vlastním autorským vkladem. V monumentálním kumulonimbu probleskují jména klasiků jako My Bloody Valentine či Jesus and Mary Chain, apokalypticky katarzivní drone/post-rock The Angelic Process, hypnotický a drtivý doom metal Om či rozostřené hluková melancholie Nadja.

Z použitých příměrů je zřejmé, že deska přes svou hlučnost a monumentálnost není agresivně výbojná, ale spíš melancholická jako osamělý půlnoční výkřik na dně kamenolomu, který se s každou další ozvěnou zesiluje. Snad jedinou výjimkou v tomto případě je poslední píseň „Drown My Soul“, do které Dreamless překvapivě zakomponovali i útočné a přímočaré punkové elementy.

Ač deska rozhodně umí vtáhnout posluchače do sebe, stávalo se mi i při několikátém poslechu, že v určitých pasážích magnetismus slábne a pozornost posluchače kolísá. To však není nic, co by vás od poslechu desky mělo zrazovat - „All This Sorrow, All These Knives“ je výborným albem, které sice vyžaduje určitou míru tolerance ke zvukové mase, ale umí se za ni odvděčit. A pokud bude sloužit jako odrazový můstek k nepočetnému, ale o to zajímavějšímu katalogu Handmade Birds, tím lépe.