Dødsengel - Imperator

Megalomany potřebujeme
2012
Terratur Possessions
79:41 + 60:58 (9 + 13 skladeb)
black metal
http://dodsengel.bandcamp.com

Jakkoli snadno naláká obal, dílo skrývající se za ním už tolik přímočaře nepůsobí, Dødsengel totiž pokouší trpělivost. A to je zatraceně dobře.

Je vždy fascinující sledovat, když se kapely začínající na striktně žánrových základech začnou posouvat. Tím spíše, když ani nad jejich prvními počiny není nutné rozpačitě přešlapovat, ale naopak je možné si je za předpokladu alespoň trochy otevřenosti náležitě vychutnat. Dødsengel se ovšem nevyvíjí směrem pryč od blacku, spíše nám v rámci široširých možností tohoto žánru servírují víc podnětů, než bychom věřili, že se do jednoho, byť „dvojitého“, černěkovového alba dá narvat. „Imperator“ pak není jen nahrávkou na dlouhé večery, ale i svědectvím o tom, že s lidmi na svém místě black metalu neuvěřitelně sekne megalomanství.

Jakmile odezní intro, nastupuje skladba „Sun on Earth“, hypnotická natolik, že by sama o sobě stačila na to, abyste se sluchátky na uších prosrali dějiny. Pak se cosi stane a Kark vám hustí do hlavy jednu nálož za druhou. Najednou doznívá „Darkness“, pravděpodobně vrchol, pročež víte, že vám dějiny proběhly před očima.

„Jen jsme zapomněli, že megalomanství nutně neznamená mít v přehrávači tisíce nahrávek.“

Nic si však nenalhávejme, není vůbec lehké dostat se do fáze, kdy deska zapůsobí právě takhle. Posluchači bez černěkovových choutek budou nutně muset projevit velkou dávku sebezapření, pokud vůbec chtějí „Imperátora“ vyposlechnout do konce. Natolik rozkošatělá deska plná všemožných motivů, nálad a poloh (nikoli vaty) ostatně představuje hodně velké sousto pro kohokoli – komu by se u něčeho, co vyžaduje trpělivost a soustředění, chtělo sedět dvě a půl hodiny. A možná právě proto lze veledílo Dødsengel označit ne za skvělou muziku, ale díky očistěnému účinku rovnou za povinnost.

V čase, kdy se kolem nás míhají pětiminutové projekty, kdy se díky empétrojkové rozežranosti počítá životnost mnohdy i skvělých alb na dny, kdy má každý v iPodu, iPadu nebo iPhonu sbalený celý svět, je totiž dvouapůlhodinová norská oslava chmur nezbytná. Z jednoduchého důvodu – bez megalomanů se neobejdeme. Jen jsme zapomněli, že megalomanství nutně neznamená mít v přehrávači tisíce nahrávek. Megalomanství může znamenat mít tam jednu.