Dive – Preapo

Epitaf mistrovské hudlařiny
2012
vlastní náklad
31:55 (7 skladeb)
blues metalcore
http://www.preapo.cz

Není tajemstvím, že se v tuzemských podmínkách běžně mezi špičku propracují i tací, kteří se s různě velkou prodlevou a pouze malým osobním vkladem vyjadřují k zahraničnímu dění. Mezi výjimky, jež ke svým vzorům uctivě vzhlížely jen v začátcích a záhy si vybudovaly vlastní svébytný rukopis, ještě donedávna patřili Dive, jejichž působení se uzavřelo na začátku letošního roku vydáním „Preapo“.

Ve spojitosti s plzeňskými Dive jsem krom jiných – v tom patrně nejvýstižnějším figurovalo jméno Ephel Duath – zaznamenal srovnání s Korn. Odhlédneme-li od naprosto odlišných tvůrčích přístupů, obě kapely spojuje víc než charismatický nepříčetný vokál a všetečná baskytara, a to jak neskrývaný nezájem o to, jak se kdo postaví k jejich propracované hudlařině, tak přímočaré texty, které nebýt vokalisty by lehce sklouzly k vyčpělému a naivnímu klišé.

Dive z jinak omšelého sváru osobnosti se zpitomělým stádem vykřesal jiskrné melodrama nenásilně ježící srst na zátylku a vhánějící slzy do očí. Udeřil tak sekerou do hluboko v zemi ukotvené modly zástupů ujařmených v temnotě víry, že ji od mistrovství dělí buďto chybějící peníze, nebo hráčské, aranžérské či jiné dovednosti.

DRUHÝ POHLED: Viktor Palák dává 7/10
Problémy s včasným odcházením má kde kdo, Dive ho neměli a jejich nahrávka „Preapo“ vyšla posmrtně, když už se neodehrál ani plánovaný koncert na Břitvě desetiletí, který měl být jejich posledním. Škoda ale, že se jim, lenochům, nikdy nepodařilo ani pořádně nastoupit. Jejich neurotický crossover u nás totiž nemá obdoby a jejich jazykolamné radosti tu budou chybět.
V hudbě Dive nejsou příjemné melodie, spíše ostré skoky a něco riffové matematiky, stejně ale působí spíše optimisticky, asi díky celkové rozlítané barvitosti. Do ní opět vstupuje tentokrát zvlášť neodbytný Davidův přednes, který posiluje tempo skladeb, které připomíná pád ze schodů, při němž někdo svévolně zastavuje čas. „Preapo“ k nám promlouvá z jiných světů, na jeho zvuk se nedá zvyknout, trošku zběsilosti Harmony Bay, trošku vemlouvavosti První hoře, pokud potřebujete přibližná srovnání. Lepší je ale podléhat emocím – zlosti, tíze, zklamání, ale taky chuti vzchopit se a radovat i z případných karambolů.
Dive byli dlouhé roky skrytým klenotem a já doufám, že ani teď tak docela nevyhasnul, jen ho někdo na čas přehodil dekou. „Já si počkám, nenaléhám.“

„Preapo“ nejenže nezní přeprodukovaně, Plzeňští se nerozpakovali znevážit výše vytčená dogmata celými pasážemi vystavěnými na kiksech hodných kapel okresního formátu, aniž by připustili vzít v pochybnost svůj um. Aby těch paradoxů nebylo málo, přestože se zažití tohoto alba stěží obejde bez žaludečních křečí, EP nespoutané vyprázdněnými manýrami přirozeně plyne vpřed a ještě je s to zlákat k dalším poslechům. Málo platné, ale jak pravila zdravotní sestra Tonička ve filmu Jak básníkům chutná život: „Komu není shůry dáno, ten je blbej.“

fotografie: Coornelus (Photo Music)