Dinosaur Jr. - I Bet On Sky

Nedospět a nezestárnout
2012
Jagjaguwar
46:59 (10 skladeb)
indie rock
www.dinosaurjr.com

Když si přejeme, aby se některé věci neměnily, nemusí to ještě být nutně známkou konzervativismu či nedejbože zpátečnictví.

Chceme, aby v naší pekárně nešidili koblihy na marmeládě, aby nanuk Mrož zůstal stejně jahodový, jako když stál korunu padesát – a když chtějí pokácet starou a pokřivenou borovici na panelovém sídlišti, podepisujeme petice, neboť nás jímá nostalgie při vzpomínce, jak jsme si zvrtli kotník, když nám při šplhu podjela větev. A já si třeba přeji, aby Dinosaur Jr. pokud možno nikdy nevyšlápli ze svého hudebního pískoviště.

Ne že by se zub času trojici z massachusettského města Amherst vyhýbal. Na počátku druhé dekády třetího tisíciletí vypadá stříbrovlasý J Mascis jako Gandalfův mladší bratr a v rozhovorech působí jako podivínský a strašně zkouřený strejda, kterého na rodinné oslavy zvou z povinnosti na poslední chvíli. Polonahého Murpha potícího se za bicími by člověk skoro politoval (dokud by neuslyšel, nakolik suverénně to pořád dokáže namlátit) a ani Lou Barlow už není taková mánička, jako když zakládal Sebadoh. Od doby, co se vleklými spory na ose Mascis-Barlow pošramocená kapela dala v roce 2005 znova dohromady, však „dinosauři“ dokazují, že zejména v muzice se mohou přesýpací hodiny vzepřít fyzikálním zákonům a že lze – šedinám navzdory – nedospět a nezestárnout.

„To, co činí Dinosaur Jr. oblíbenými, je zde zvýrazněno a vypilováno.“

Henry Rollins možná nemá vždycky pravdu, ale když vychvaloval „I Bet on Sky“, kterýmžto už v půli září oblažil posluchače své rozhlasové show na americké stanici KCRW, rozhodně nepřeháněl. Ačkoli diskografie Dinosaur Jr. obsahuje i rezavější a rozdrásanější kousky, zejména když se podíváme do 80. let, osobně je mám spojené spíš s pocitem neurčité, ale nenucené pohody a nostalgie, v níž není stopy po hořkosti a lítosti.

„I Bet On Sky“ se nese přesně v tomhle duchu – s cigárem za uchem se vyhřívá na přepravce od mlíka před obchodem se smíšeným zbožím a vám to nedá si nepřisednout. Tři čtvrtě hodiny uteče bez nervózních pohledů na hodinky. Deska však není přehnaně vyklidněná či snad dokonce ospalá (nepočítáme-li Mascisův vokál, který se již tradičně narkoticky táhne, jako byste lili kodeinový sirup na lžíci) a najdou se na ní i písně, které pozitivně nakopnou. „Pierce the Morning Rain“ budiž příkladem za všechny.

„‚I Bet on Sky‘ není pouhou sázkou na jistotu, nýbrž deskou, která je tak dobrá, až je návyková.“

To, že je vše na svém místě, je sice fajn, ale proč by s takovou měla nová deska Dinosaur Jr. znamenat něco víc, než dobře odvedený standard? Inu, minimálně z post-comebackových desek se jedná o nejpřesvědčivější kolekci písní, která si vaši důvěru získá překvapivě lehce. Postup, kdy jsou brázdy jednotlivých songů vysety v podstatě písničkářským zrnem a následně zaryty ostnatým pluhem zkreslených kytar a kvílivých sól, vyústil v bohatou sklizeň. Nezřídka je základem odlehčená a s popem koketující linka akustické kytary či dokonce piána, avšak následné naroubování noiserockových, grungových či hardrockových prvků není ani omylem násilné. Není to jen nostalgie – i nenucenost je to, co činí vrcholy alba jako „Don't Pretend You Didn't Know“ či „Stick a Toe in“ natolik přitažlivými.

I v případě, že patříte mezi oddané paleontology, není „I Bet on Sky“ pouhou sázkou na jistotu, nýbrž deskou, která je tak dobrá, až je návyková. To, co činí Dinosaur Jr. oblíbenými, je zde zvýrazněno a vypilováno, aniž by člověk měl pocit, že se ve skladbách někdo dlouho vrtal sadou manikúry. Pokud bych první post-comebackovou desku „Beyond“ hodnotil poctivou sedmičkou a na následující „Farm“ bod ještě přidával, pak nemůžu jinak, než zachovat posloupnost. „I Bet on Sky“ si neopomeňte obstarat – a než tak učiníte, skočte si do krámu pro nějaké ty Mrože a koblihy, sic vám při poslechu budou chutnat jako kdysi...