██████ – Demo

Kde ██████ není, nic se neděje
2013
Stoned to Death
24:40 (4 skladby)
black/posthardcore/screamo
www.facebook.com/nic666666

„Milá Manko,“ řekl, když přišel domů, „tys to pěkné spravila, prokurátor nechtěl věřit, že to mám ze své hlavy, já musel povědět, co jsem věděl, a nyní máš k němu přijít, ale nemá to být ani ve dne ani v noci, nemáš být ani nahá ani ustrojená a nemáš přijít ani pěšky ani na voze!“ Jak si Manka s nesnadnými požadavky poradila, to z původní pohádky Boženy Němcové „Chytrá horákyně“ dobře známe.

Podobně vychytrale se k důležitému úkolu ohledně pojmenování nově vzniklé kapely postavila pětice z Plzně. Své společné dítko pojmenovali, sic mu žádné jméno nedali. Vizuálně poutavá podoba jejich názvu – nenázvu ██████ pak kapele otevřela mnohé z dveří, o které někteří z jejich souputníků mnohdy usilují nepoměrně delší dobu.

U nás prozaicky známí jako „Nic“ nebo „Kostičky“, v zahraničí pak převážně pod bandcampovým a ještě prozaičtějším názvem „wedonthaveaname“ upoutali pozornost mnohých právě díky chytře zvolenému jménu. Na zahraničních serverech se vedly a vedou dlouhé diskuze o významu těch šesti znaků, což přineslo své ovoce a „Nic“ se pomalu dostávají do širšího podvědomí významných undergroundových blogů a hudebních serverů. Za příklad z nejdůležitějších uveďme heavyblogisheavy.com, u kterých letošní „Demo“ sklidilo značný úspěch.

DRUHÝ POHLED Tomáše Kouřila

Zažité sousloví „na českou kapelu dobrý“ se opouští těžko, čím dál častěji ale vysloveně zní jako urážka. ██████ jsou nejen srovnatelní s čímkoli postblackovým zpoza velké louže, ale kolikrát i lepší. Zvuk přesně takový, jak se na žánr sluší, a atmosféra taková, že kdo nebyl v Plzni, neuvěří, že ji nelemuje neprostupný les plný medvědů a hory.
Někdy kapelám stačí dvacetiminutový šmrdlec, nějaký ten efekt a sypačka, na obal se plácnou černobílá mračna, a hle, jsme v Kaskádách. S ██████ ale pocit, že jdete pošesté kolem stejné studánky, mít nebudete, svůj svět totiž nebudují jen tak jednoduše. Kytary doopravdy něco hrají, slyšíte jeden motiv za druhým, a i když se jen tak brnká, brnká se zatraceně dobře.
Kromě jedné netrvá žádná skladba méně než šest minut, přesto velice rychle utečou, hlavně proto, jak dovedou strhnout. Agresí, melancholií i zasněností. Kapele se zkrátka ve spojení s tímto povedlo docílit intenzity, při níž nezbývá než vyplivovat prach létající do otevřených úst a mátožně házet hlavou.
Naprosto jistě před sebou máme objev roku, jediné, co je na nahrávce špatně, je délka – četnost mrazení v zádech během čtyřiadvaceti minut tohoto „Dema“ výmluvně hovoří o tom, že to jen tak nějaké demo není, pročež chceme více. O hodně více.

Úspěch takový, že se skladba „I“ objevila na výroční kompilaci „Heavy Comp Is Heavy Vol.1“ po boku dalších zajímavých undergroundových interpretů, jako jsou David Maxim Micic, NYN, Underling nebo Aeolist. I díky tomu se ██████ dostali a stále dostávají mezi žánrově zainteresované fanoušky, o čemž svědčí úspěšně odehrané koncerty v Německu, Rakousku, Maďarsku, Itálii, Chorvatsku či Polsku, stejně jako vyprodané LP i MC.

Čtyřskladbový debut se žánrově pohybuje mezi (post)blackem, screamem a posthardcorem. Především v druhém a třetím žánru je naše domácí scéna silná, soudržná a v neposlední řadě kvalitní, což se projevuje i na této nahrávce. Blackové melodie často vytváří pochmurnou atmosféru, která se místy ne náhodně otírá i o ambientní prvky. Tomu dopomáhají pro tento žánr typicky táhlé a náladotvorné kytarové linky, jež doplňuje uhrančivý, zkázonosný a výrazně depresivní vokál. Užité posthardcorové postupy naopak dodávají skladbám na energičnosti a hutnosti, což ve výsledku tvoří vyrovnaný poměr temnoty a intenzity sdělení, to vše doplněno o texty plné niterných pocitů, mírné abstrakce a beznaděje, poplatné dnešnímu světu.

Čtveřice skladeb na sebe zlehka navazuje, zvuk je správně zastřený, přesto však srozumitelný. Kompoziční i produkční stránce kapela věnovala nemálo potřebného času a úsilí, nahrávka i se svou dobře zvolenou stopáží funguje bez větších výhrad plynule. Co do gradací, změn nálad a intenzity se jedná o na demonahrávku slušně vyrovnané dílo, které za živým provedením v ničem nezaostává, ač je u podobných kapel koncertní zážitek vždy mnohem intenzivnější, živelnější a přesvědčivější. ██████ se však podařilo vyprodukovat zdatného reprezentanta své tvorby i ve studiové podobě, což není vždy pravidlem. ██████ jsou „Nic“ a „Nic“ budou něco víc.