Death in Vegas – Trans-Love Energies

Sexy transcendentní trip do předešlé dekády
2011
Portobello
54:09 (10 skladeb)
psychedelický rock/trip-hop
www.deathinvegasmusic.com

„Slyšíte bít zvony?“ zpívá se v jedné z nejznámějších skladeb britské kapely, která má na svědomí několik originálních melancholických a temných alb, které se těšily a stale těší velké popularitě. Po „Scorpio Rising“ a limitovaném albu „Satan's Circus“ přišla ale sedmiletá pauza a zvuky zvonů se pomalu začaly vytrácet.

Po vydání Satan's Circus totiž odjel jeden z hlavních představitelů tvůrčí složky Richard Fearless do New Yorku, kde založil kapelu Black Acid. Krom MySpace stránky a jednoho alba jsme se od ní ale ničeho dalšího nedočkali. Druhý člen Tim Holmes začal studovat film a fotografii, což se silně promítlo do kvality videoklipů a celkové image kapely. Až v roce 2009 si na střeše vrabci šeptali o návratu Fearlesse do Británie a pár měsíců nato fanoušci čtou příjemnou zprávu: Death in Vegas jsou zpět.

Název comebackového alba „Trans-Love Energies“ přesně vystihuje pocity, které deska navozuje. Přestože se drží rytmů, které přináší spíše uvolnění či stavy částečného transu, schovává se v nich i velké množství emocí a to jak kladných, tak i záporných a temných. Například hned v druhé skladbě „Black Hole“, která hudebně představuje zpěvný acid rock, můžeme spatřit protiklad hudby a textu, který pojednává o zamilovanosti, odloučení, depresi a následném odchodu z našeho světa. Do následné erotické „Your Loft My Acid“ propůjčila svůj uhrančivý hlas australská zpěvačka Katie Stelmanis.

„‚Trans-Love Energies‘ představuje perfektní spojení tanečního parketu s otevřenou a neprobádanou krajinou.“

Vedle emoční nechybí ani hudební rozmanitost. Přestože by jeden chvílemi skladby připodobnil k Elvisovi a následně k Falcovi, působí album celistvě. Deska má jednotnou, ne dokonalou, ale charakteristickou tvář. Ve skladbách jsou k nalezení prvky garážového špinavého rocku i psychedelického techna.

Při poslechu alba nijak nepociťuji strohou jednoduchost vystihující nejlépe uspěchanou dobu. Naopak nás skladby nutí vyjít se zajetých kolejí. Death in Vegas jsou prezentováni jako hudba pro VIP taneční kluby plné kožených boxů, pestrobarevných svítících efektů a polonahých tanečnic, toto album se ale spíše snaží z této škatule vybočit. Chce vytáhnout jedince z proudu tisíců lidí, aby mohl odejít do nedaleké neposkvrněné krajiny a hledat svoji vlastní identitu. Jen tak si lehnout do trávy, oprostit se od malicherných problémů a pozorovat přes prsty rukou sluneční paprsky.

„Trans-Love Energies“ představuje perfektní spojení tanečního parketu s otevřenou a neprobádanou krajinou. A to je jedna z hlavních věcí, které si na Death in Vegas cením: umí spojit rockovou kulturu s čistě elektronickou a navíc to všechno v aktuálním albu dokořenit silnou dávkou přírodního ambientu. Cítím ve vzduchu pachy syntezátorů.