Darkthrone – The Underground Resistance

Pojďte, půjdeme se rouhat!
2013
Peaceville Records
41:40 (6 skladeb)
black/speed/thrash/punk
www.peaceville.com/bands/2194

Svého času pronesl jeden z mých přátel návrh, že bychom mohli jít na nějaký blackový koncert a tam se strašlivě rouhat. Lákavější nabídku aby jeden pohledal.

Ne že bych měl potřebu vyřizovat si absurdní účty s Ježíšem – z toho už jsem dávno vyrost. Šlo o samotnou podstatu aktu rouhání – pronášet a činit věci, které by dle obecného konsenzu být činěny a pronášeny neměly. Osvobozující pocit, že jdu proti proudu a je mi to úplně fuk.

Darkthrone podobné rouhání provozují už nějaký ten pátek, ale až nyní tomu nasadili korunu. Se vší úctou k dřívější tvorbě dosáhla jejich kruciáta proti „trendy metalu“ svého vrcholu právě teď. „The Underground Resistance“ je vztyčený prostředník tvrďáckým pózám, upřednostňování formy před obsahem a technické sterilitě. A výsledkem je facka, kterou nelze ignorovat. Bez ohledu na prvotní zděšené úpění, co to Fenriz s Nocturnem Cultem zase zplodili za chujovinu.

„Darkthrone nejsou parta balíků, kteří pro samé nostalgické hekání po roce 1985 zapomínají sami na sebe.“

Ti pošuci totiž učinili pro mnohé nečekaný, ale zároveň geniálně logický krok – nahráli album inspirované skutečně archaickým speed či thrash metalem z počátku osmdesátých let a blackem tak dřevním, že oproti němu zní „Transilvanian Hunger“ téměř experimentálně. „The Underground Resistence“ je perverzní tourbus, kde spolu obcují Motörhead, Bathory, Helloween a Celtic Frost. A to za asistence pár špinavých pankáčů, kteří se tam vloupali oknem posíleni alkoholem a teď se nadšeně vrhli do další prasárny.

Z předchozího odstavce se může zdát, že jde vlastně jen o další z tributů, jakých je metal plný. Nuže, není tomu tak. Darkthrone nejsou parta balíků, kteří pro samé nostalgické hekání po roce 1985 zapomínají sami na sebe. Z osmdesátých let berou hlavně neotřesitelnou víru, že to jde dělat jinak. Že žádná technika nepomůže tam, kde kapele chybí koule.

„Rozpálit na maximální obrátky, naložit dynamitem a za rozjařeného juchání pustit postmoderním metalistům do ksichtu.“

„The Underground Resistance“ je uragán praštěných nápadů, který oproti vší logice kupodivu působí jako rána rezatou traverzou do lebky. A to přesto, že Fenriz a Nocturno Culto se ve svých hudebních představách poněkud liší a na jednotlivých písních je poznat, kdo měl kdy hlavní slovo. Jiné kapele by se s takovým výchozím materiálem povedl tak akorát nesourodý guláš momentů, který by přinejlepším zaujal v detailech, ale jinak by to nikdo nedoposlouchal do konce. Jenže Darkthrone mají unikátní kombinaci nadhledu, odvahy a potměšilosti, aby to dokázali ukočírovat. A co jen ukočírovat, spíše rozpálit na maximální obrátky, naložit dynamitem a následně za rozjařeného juchání pustit postmoderním metalistům do ksichtu. A to vše bez veškerých studiových serepetiček.

Takže, milí moji. Čas na závěrečný verdikt. Kopněte veškerou sterilní progresi do pozadí, kupte si pár lahváčů a před odchodem nezapomeňte otočit kříž. Půjdeme se rouhat!