Darkstar – News from Nowhere
Nebudu to tajit, Darkstar patří mezi moje velké oblíbence, kteří pokaždé přišli s něčím, co mě dostalo. A „News from Nowhere“ je první opravdu skvělá deska letošního roku.
Takové ty zásadní proměny, jaké kapela prodělá, aby později zněla úplně jinak, jsme tu již měli několikrát. Známé jsou i projekty, kdy jednotliví členové po nějaké době prodají mašinky a koupí kytary (i naopak), aby pak recenzenti věděli, jakou historkou začít každý text. A to vše je vlastně v pořádku a pokaždé dost vzrušující, ať už je výsledek jakýkoliv. Darkstar ovšem v tomto kontextu patří do velice specifické skupiny – svůj zvuk a nějaké ty žánrové konotace pokaždé změnili, když už se zdálo, že příště nemůže být lépe.
Jejich emocemi nabitý taneční singl „Aidy's Girl Is a Computer“ před čtyřmi lety otvíral další komnatu mutací klubové hudby a hlavně zabodoval snad u všech významných hudebních periodik. Darkstar ale na tenhle osvědčený recept, který mohl slavit úspěch dříve, než byl realizovaný, nenavázali a vytvořili zcela odlišnou desku. Respektive jediné, co zůstalo, byly emoce. Temný nostalgický pohled do nenaplněné budoucnosti tehdy v kontextu katalogu Hyperdubu působil úplně ufounsky.
V roce, kdy zde byl vydán zmíněný singl, vyšla i kompilace „5 Years of Hyperdub“, která de facto mapovala vývoj britské taneční klubové scény, a on samozřejmě nechyběl. Od tohoto výběru mohlo ale být jen málo co vzdálenější než debutová deska „North“. Místo dancefloorové ability a našlapaných beatů pokryla celé album synthpopová deka, kde většinou dominoval zpěv (?!), a v jejíchž některých částech beaty absentovaly úplně. Rok 2009 byl také svědkem, kdy se před pojem „dubstep“ (ten jediný dubstep, ne ta zdementnělá US disko variace, co teď jakože hrozně frčí) začala hojně vkládat předpona „post“. Darkstar ale mířili dál, než pouze do jedné větve dubstepové genetiky.
„Každopádně se z deštivého, zamračeného a zrezivělého panoptika smutku dostali do krajiny věčné psychedelie.“
Když vyšla deska (vynikající, aby to bylo úplně jasný) „North“, největší překvapení způsobil patrně vokál, který sice byl prohnán vokodérem, ale nejednalo se o samply či nějaké ruchy, byl to skutečný zpěv. Ten patřil Jamesi Butterovi, kterého si duo James Young a Aiden Whalley pro tento účel najalo. Na nové desce „News from Nowhere“ je Butter již regulérním členem formace, která zároveň znovu připomíná, že vždy chtěla tvořit tříminutové popové skladby.
Jejich debutovou deskou pulzoval všeobjímající leitmotiv vzpomínek na rodný server. Ve svých myšlenkách se vraceli tam, kde prožili svoje mládí, svoje první lásky, rvačky a tak. Cestou zpátky ale buď usnuli nebo svoji stanici přejeli. Každopádně se z deštivého, zamračeného a zrezivělého panoptika smutku dostali do krajiny věčné psychedelie, organické vyšinutosti, tanečních nálad, o nichž jsem si myslel, že je už vytěsnili. V tomhle klimatu pak vytvářejí chytlavé, pestrobarevné dada kompozice, které byste u nich tři roky zpátky hledali jen těžko. Ale i tahle podoba působí sebejistě, funkčně a spíš než logicky – odvážně.
Úvodní „Light Body Clock Starter“ přesně demonstruje ten proces, kdy se z „North“ stala „News from Nowhere“. Stíny pomalu mizí a do prostoru se začíná vlévat podivně světélkující, zasněná a tak trochu euforizující atmosféra. Když jsem poprvé slyšel ukázky z alba, přišli mi jako první na mysl Animal Collective. Ujetá mnohovrstvá skládanka zdrogovaných zvuků, která folkové mantinely roztahuje do surrealistických rozměrů. Hned třetí skladba „Armonica“ baltimorské kvarteto poměrně přesvědčivě evokuje, ale byla to už „Timeaway“ (která byla k mání dávno před vydáním „News from Nowhere“), jež napovídala, že by nás něco podobného mohlo potkat, ba co víc, že by to vlastně bylo zcela v pořádku. Navíc ty tracky, které Animal Collective připomínají nejvíce („Armonica“, „Amplified Ease“ a „You Don't Need a Weatherman“), jsou výborně vystavené a s trochou nadsázky by se dalo říct, že se jedná o nejlepší skladby AC, které oni sami nenapsali. Inspiraci klubovou scénou tak trochu nahradila ta, co se ohlíží po volnomyšlenkářských 60. nebo 70. letech.
„Četné ambientní pasáže dokreslují představy o tom ujetém světě, ve kterém není vždy tak veselo.“
„News from Nowhere“ ale hlavně působí (asi díky rozladěným samplům nebo deformovaným hlasem) jako organické těleso, které se neustále proměňuje a zároveň předkládá snadno čitelné „refrénové“ skladby. Oproti debutu si Darkstar pohráli s vrstevnatostí a celkovou strukturou písní, ale tahle objemnost není jen lacinou protézou na chybějící invenci tak, jako to bývá u současných mladých kytarovek a jejich druhých desek. Vrstvy mají svůj význam, své opodstatnění. Tak jako četné ambientní pasáže dokreslují představy o tom ujetém světě, ve kterém není vždy tak veselo, jak by se mohlo zdát.
Hodnoty jsou zde divně proházené, až je kolikrát těžké určit, jaká že emoce se za danou skladbou skrývá. A je fakt, že na posledních dvou tracích se opět ozývají hesla a myšlenky z minulé desky. Euforie se začíná rozkládat do prázdných pohledů na horší zítřky. Kam ale Darkstar dojeli nebo zda byl „News from Nowhere“ sen či nikoliv, se dozvíme až na další desce. Do té doby se můžeme kochat touhle skvělou cestou po omamné fantazii, kterou někdo může snadno označit jako tu, jež se až příliš okatě nechala inspirovat jinde. Já nejsem ten případ, protože kdyby takhle zněly všechny ty tříminutové skladby, o kterých Darkstar mluví, nebyl bych proti.
Jo, a „A Day’s Pay For a Day’s Work“ je pro mě jedna z nejhezčích balad za poslední roky. Fakt.
