Dälek – Asphalt for Eden

Asfaltem proti ubíjející rutině
2016
Profound Lore
industriální hip hop
38:11 (7 skladeb)
www.facebook.com/dalekmusic

Kdo se setkal s fenoménem Dälek, málokdy zůstal nezměněn. Zhuštěný extrakt jejich hudby obvykle vedl k totálnímu zamoření krevního oběhu vnímavějších jednotlivců a jejich následné uvržení do sebezničující katarze. Dälek zásadně pomohli formovat celou generaci a na novince znovu zvou k poodhalení tajemství jedné z nejznámějších extrémně hiphopových fabrik.

Ano, fabrika. Fabrika, která věčně terorizuje oblaka svým dýmem, fabrika ne nepodobná Willu Brooksovi a jeho věčnému boření autorit jak na nebi, tak na zemi. Pochybující a bojující muž skrytý za pseudonymem MC Dälek nejenom vrátil nejedno zbloudilé kolo hip hopu zpátky na silnici, ale dokonce vymlátil přehnaně přísnou výlohu kdejakého drsňáka. Spolu s Oktopusem tradice ctili, ale též je bořili a stavěli na nich nové ideje. Jak jinak než s nohama pevně na zemi. Občas v kanálech. A i když se jejich cesty rozešly, přeci jednomu z nich naštěstí chyběl onen příslovečný randál. A tak se klubíčko stávalo klubkem. A klubko cívkou.

Cívkou žiletkového drátu je ostatně obehnán i „Asphalt for Eden“ a stejně jako brány Ráje, tak i on představuje oříšek hodný k zamýšlení a následnému louskání. Jak dokáže vnímat nová generace Dälekův lomoz a co vlastně máme čekat my, kteří jsme rozluštili jeho detaily a nuance prakticky i pozpátku? Výsledek je samozřejmě komplikovanější než jakákoliv prognóza.

„MC Dälek vymlátil přehnaně přísnou výlohu kdejakého drsňáka.“

Nové seskupení vytvořené kolem Brookse a složené ze starých přátel a hostů, je bezesporu krokem vyzrálého a sebejistého muže do neznáma. První poslechy se tvářily zamyšleně a v podstatě až něžně, rafinovanost skrytého boje a agrese vyplouvá vždy až v klíčovém momentu, podobně jak jsme to znali z „Abandoned Language“ či „Gutter Tactics“. A přesně to dává MC Dälekovi možnost udeřit – několika málo chvaty dostává svého posluchače, přítele i oponenta do slepých uliček a namotává si je na své poselství. „Asphalt for Eden“ je deskou zrádnou a špinavou, jež v sobě nese dva táhnoucí momenty – těžký smutek a hořkost vyplouvá na hladinu desky a nutí dotyčného, aby zabředl do melancholie a letargického konzumování jednotlivých tónů. A poté najednou přichází procitnutí, hudební či myšlenková rána pěstí, která donutí protočit hlavu – a seznámit se s dosavadním balastem s očima otevřenýma. A víte co? Vy, kterým se dostane tohohle „probuzení“, jste vlastně masochisti. Ta deska je veskrze příjemná, ale je to právě Dälek, který ji narve posluchači až do chřtánu. A tomu najednou dojde, co vlastně vůbec chce.

Jeden z nejkratších produktů z této špinavé fabriky v konečném důsledku nabízí to, po čem lze toužit. Experimentální psychedelické hladiny přerušované lomozem kovových součástek, plíživé a nechutně odporné kanálové pasáže, roztančenou náladu i pozvedání dlaní k drátům vysokého napětí zalitých podvečerním sluncem (na „Speak Volumes“ jste snad nezapomněli, ne?). A člověk malý, všední a každodenní z toho všeho hluku zvedá hlavu, aby si nasadil pomyslné klapky na oči (a uši) a je vytržen z lůna přitakávajícího rytmu rutiny.

Jestli je to dobře, to musí posoudit staří i mladí, zasvěcení či nezaujatí, s cejchem či bez. Každý sám, za sebe, jinak není zbytí. Za tu trochu asfaltu to stojí.