Cynic

Gradující progrese
host: Chimp Spanner
15. prosince 2011
Praha, KD Kyje

Koncertu progresivních model Cynic předcházela informace, že se ho nezúčastní francouzští Hypno5e. Milovníci experimentálního pojetí metalu tak byli ochuzeni o jednu z kapel, ale američtí inovátoři dokázali vynahradit jakoukoli ztrátu.

Osobně jsem od koalice Chimp Spanner očekával mnoho nemastné sólové hudební onanie, jejímž výsledkem bude ejakulát nevalné chuti, který na posluchačích ulpí jen do doby, než nastoupí další kapela. Jaké ale bylo mé překvapení, když se na pódiu představilo čtyřčlenné anglické komando, které Paul Ortiz sestavil, aby mu pomohlo naživo vykreslovat myšlenky, které odhalil na albu. Dva plešatící kytaristé, bubeník a dredatý rumcajs za basou působili velice skromně a profesionálně.

Neformálnost vystoupení potrhovala frontmanova flanelová košile a pokorné představení kapely, které zůstalo jedinou komunikací s publikem. Tomu byla následně naservírována necelá hodina strojně precizní produkce, která se obešla bez obligátního metalového halekání o tom, jací jsou diváci „matkomrdi“. Přestože mě album „At the Dream's Edge“ nechává relativně chladným a pozastavuji se pouze nad jeho technickou náročností, živá produkce mě odzbrojila. Někteří hudebníci se snaží vylepšit svou produkci pomocí hluchých frází, zde se drive stupňoval i beze slov.

„Mezi novými skladbami, kde posluchač pomalu upadal do transu, se pak proplétaly kompozice z předchozích dvou alb.“

Oficiální tiskovka nazvala Cynic „modlou progresivní scény“. Nevím, jak velkou základnu uctívačů mají jiné modly, ale zdejší účast přibližně stovky diváků mi přišla tristní. Sálem kulturního domu Kyje se dalo bez problému procházet a dostat se až k jevišti šlo také bez obtíží. Začátek koncertu se nesl v duchu divadelního představení a po otevření opony se začaly linout první tóny „Admist the Coals“ z posledního EP „Carbon Based Anatomy“. Nová sestava se s Paulovými nápady bez problému poprala, přesto jsem se ale nezbavil dojmu, že zbylí členové jsou na pódiu jen do počtu k původním dvěma. Max Phelps se snažil, ale působil jako Paulův stín, který podbarvuje jeho vystoupení. I basák působil jako nastrčená námezdní loutka a ne plnohodnotný člen kapely.

Byla nám nabídnuta většina skladeb z výše zmíněného EP, které skupinu znovu posouvá o trochu dále od bouřlivých metalových vod. Mezi novými skladbami, kde posluchač pomalu upadal do transu, se pak proplétaly kompozice z předchozích dvou alb. Od prvních tónů „Veil of Maya“ publikum v předních řadách vřelo a u posledních tónů „Evolutionary Sleeper“ si slovo „sleeper“ zakřičel celý sál. Paul po pódiu poskakoval, tvářil se nenuceně a působil přirozeně. Bylo tudíž na škodu, že si v závěru „pouze“ potřásl rukou s fanoušky, uklonil se a tím celý koncert ukončil. I když se publikum vehementně dožadovalo přídavku, nedočkalo se.

Kyjský kulturák nabídl výborný zvuk, i když se jistě najdou tací, kteří poukáží na zbytečnou hlasitost či to, že místy Paul nestíhal odzpívat části textu. Mezi diváky jsem mimo jiné potkal i české Mindwork a je trochu škoda, že právě tahle tuzemská odpověď na Cynic bývá k vidění spíše v publiku na koncertech jiných kapel, než by naživo prezentovala svou vlastní tvorbu. Tohle však byla bezpochyby výtečná akce.