Čurby: každý ví, že OEF stojí na fanoušcích, ne sponzorech

S Čurbym jsme si psali v srpnu a září 2014.

Že je česká grindcorová scéna jedním z našich nejvěhlasnějších exportů, ví každý, kdo se v okruhu extrémní hudby pohybuje. A stejně tak ví, že je to do značné míry zásluha Miloslava „Čurbyho“ Urbance a jeho festivalu Obscene Extreme (OEF) – největší sešlosti podobného ražení na světě. Letos proběhl jeho šestnáctý ročník.

Se stejnou intenzitou, s jakou si lze užít festival, lze obdivovat i Čurbyho přístup k jeho pořádání a všem věcem okolo. „Je to pochopitelný, člověk prostě chce pomoct,“ říká třeba bez zaváhání o podpoře Lékařů bez hranic. Jeho skromný, věci naprosto, ale nikoliv slepě odevzdaný postoj výtečně ilustruje už fakt, že se v areálu festivalu pohybuje v triku Crew, stejně jako všichni ostatní, od „hlídek“ na pódiu po prodejce merche. Žádná zbytečná hierarchie, potkali jsme se tu přece všichni ze stejného důvodu: abychom se bavili. Nakažlivé nadšení pro věc se v psaném rozhovoru přelévá do množství vykřičníků a Čurby i bez přímého kontaktu dokáže podnítit k tomu, abychom něco dělali – pro sebe i pro ostatní. Je čas otevřít oči a číst.

V reportáži z letošního OEF jsme se shodli, že byl dost možná vůbec nejlepší. Jistě, je to o nepřenositelné osobní zkušenosti – jak letošek z odstupu pár týdnů vnímáš ty sám?
Já osobně jsem furt maximálně nadšenej! Prostě pecka, počasí klaplo na jedničku, atmosféra jednoduše geniální. S kapelama absolutně minimální problémy, všechno jelo, jak mělo, víc si není možný přát.
Máme opravdu výborný ohlasy od lidí i od kapel a to nás nabíjí do další práce! Takhle bychom to prostě chtěli dělat dál a trošku i vylepšovat – třeba s lepším veganským jídlem. Propagace veganství je pro mě osobně důležitá a na tohle se pro příští rok ještě víc zaměříme.

Kolik kapel jsi měl vlastně možnost vidět, respektive zahlédnout? Při jednom setu jsem tě zmerčil na lavičce v areálu zrovna, když ti kapela děkovala, a tys telefonoval a beztak to ani neslyšel…
Právě že dost! V crew na OEF dělají vlastně pořád stejný lidi, mají ale daleko víc zkušeností, tím pádem já mám o trošku víc „volného“ času a můžu víc korzovat, takže vidím i víc kapel.
A co mě určitě tenhle rok těšilo, byl zvuk. Bylo prostě super, že i malý kapely na začátku programu měly po písničce či dvou, kdy se to ještě vychytává, silnej zvuk. To je důležitý, jsme hudební festival, takže zvuk je pro mě zásadní. No, a tenhle rok jsem viděl minimálně čtyřicet kapel, spíš víc, a to je, upřímně, nádherné číslo!

Na OEF je neméně nádherné, jak se obejde bez sponzorských bannerů a barterů a jak dokazuje, že i bez nich to jde. Nastaly někdy situace, kdy sis říkal, že by nafukovací hrad od pivovaru nebo hostesky od energy drinku byly kompromisem, který bys byl ochotný podstoupit?
My to vlastně i trošku zkoušeli s Jägermeisterem. Ono to vypadalo jakoby fajn, dali nám zcela zdarma velký stan do backstage a pár dalších věcí. Ale po zralé úvaze jsem si řekl, že si to radši zaplatíme a nikomu nebudem dělat reklamu a poskakovat, jak by oni chtěli.
Já mám dost reklamy v běžném životě a na festivalu se chci prostě uvolnit, dostat se do jinýho, příjemnějšího světa a podle mě k tomu patří i tohle. Proč bys měl neustále odhánět nějakýho dobráka, co ti cpe nějakou jistě výbornou značku, nebo proč bys měl propagovat cigarety jenom kvůli penězům, když ten jejich business ze srdce nenávidíš? To prostě nejde. Radši mírně zvýšíme cenu vstupenky a pokusíme se to takhle vykomunikovat s našima fanouškama, kteří nám festival umožňují dělat.
Já ten festival dělám pro sebe a pro ně, ne pro sponzory a jejich peníze. Chci se především pobavit, to je prostě důležitý – pak se všechno dělá líp a dáš tomu všechno.

„Proč bys měl propagovat cigarety jenom kvůli penězům, když ten jejich business ze srdce nenávidíš?“

Obscene Extreme, respektive přímo ty máš přátele doslova po celém světě. A myslím, že právě skutečnost, že se festivalem sám bavíš, může být klíčem k pevnosti těchto vazeb. Obscene prostě nemůže být „jen jednou koncertní zastávkou v řadě“. Nemýlím se?
Jasně, strašně to pomáhá... Já už dlouhý léta celkem intenzivně cestuju, což je něco, co tě strašně obohatí a upřímně nevím, za co lepšího bych měl utrácet peníze. A samozřejmě pomáhá, žes někde někoho potkal. Třeba když jsem poprvé letěl do Austrálie, to byla paráda, letěl jsem tam, abych viděl kapely jako The Kill, Blood Duster, Captain Cleanoff a hned, jak jsem přistál, tak tam byl grindový festival, kde jsem všechny potkal. Pak si mě předávali různě po bytech a dneska tam mám hromadu kámošů, kdykoliv tam můžu letět a nemám problém u někoho zůstat.
Pár posledních let jsem byl i na americkém Maryland Deathfestu, tam se taky potkáš se spoustou lidí, plus staří kámoši a OEF ambasadoři, jako třeba Danny Lilker [člen Nuclear Assault či Brutal Truth] nebo Shane Embury [baskytarista Napalm Death], tě představí dalším a takhle to jede dál.
A to si piš, že dělám všechno pro to, aby se tady kapely cítily co nejlíp. Díky atmosféře a fanouškům bude koncert na Obscene Extreme vždycky speciální! Tomu určitě pomáhá to, že na OEF nemáme bariéry a celkově je ta atmosféra dost uvolněná a pohodová.

Z letošních „výjezdních“ OEF sis pochvaloval Japonsko. Jaký máš k téhle zemi obecně vztah?
Mně se ta země líbí, je úplně jiná, její historie, celkově kultura, lidi. To je prostě tak úplně jinde, že bych každýmu přál, aby se do Japonska podíval. A když jdeš dál, tak i to, jak se Japonci chovají – prostě si vyberou styl a ten pak podporují celý život, třeba metal nebo hardcore/punk… Ti lidi se prostě statečně sami vyženou z toho většinového kolektivu a jdou si za svým. To se mi líbí.
A samozřejmě pak ty všemožný záliby v maskách a podobných záležitostech, to nám s OEF hodně pomohlo. Když se spustil první den asijského OEF a měli jsme v sále labuť, papouška nebo Miss Japonska, to jsem byl nadšenej a hned sem si řekl, bezva, tyhle lidi přesně vědí, o co jde!

Máš mezi kostýmy, které se objevují ať už v Trutnově či jinde, nějakého favorita?
To si piš, že mám favority, a jsou hned dva. Banány! Jsou to borci, totální párty maniaci, příjemný kluci, musím říct, že když jsem je viděl poprvé tak jsem si hned řekl, paráda, tohle jo, banány pecka! Teď si je dokonce nechám udělat domů do garáže přes celou stěnu. Potkat je jednou ročně, je prostě málo.
Ale musím hned dodat, že mně se vlastně líbí každá maska, prostě vidíš a oceníš, že ten člověk o tom přemýšlí a na festival se nějak připravuje, a to mě těší vždycky. Takže masky jsou více než vítány a hurá do nás!

Země, ve které jsi OEF taky pořádal, a zkušenost, která v tobě musela nechat určitou hořkost, bylo naopak Mexiko. Trable, které jsi už popisoval v nejednom rozhovoru, jsou nepředstavitelné. S jakou představou jsi tam vlastně jel? Přece jen domluvy, které jsi před pořádáním mexického OEF udělal, musely naznačovat docela jiný průběh.
Já jsem zase nějaký moc růžový brýle neměl, ale říkal jsem si, že když tam budou chtít další ročník, tak nás určitě podpoří, plus my tam měli fakt super kapely a celkově musím říct, že jsme ten festival udělali minimálně dobře, na mexický poměry úplně fantasticky, a furt se tam i po takový době o OEF mluví. Ale prostě Mexičani takhle nepřemýšlí, oni žijí tady a teď, a proto taky ty falešný lístky, vrácenky a všechny tyhle vychytávky.
Tady u nás v Čechách každej přece ví, že OEF stojí na fanouškovi, ne na sponzorech, že prostě záleží na každým člověku, jestli nás jednou ročně podpoří nebo ne. Nikdo nikoho nenutí na OEF jít, ale je jasný, že bez týhle podpory nemůžeme fungovat, nemůžeme hledat nový kapely, nemůžeme mít celoroční klid na přípravu. A já si myslím, že to naši loajální fanoušci vědí moc dobře a už teď se určitě těší, s čím přijdeme v roce 2015.
A vem si, že i světové turné mělo velký smysl, díky OEF Australia nám sem budou jezdit australský kapely, a jakože jsi určitě viděl tento rok The Kill, tak ti je jasný, že tohle je pozitivum.
Nebo teď, jak byl OEF v Japonsku, tak tam máme kontakty a každý rok chceme určitě přivézt nějakou japonskou kapelu, protože tyhle kluci to drtí s obrovským nasazením a to má každej rád. Strašně to nakopne i českej OEF!

„Když se spustil první den asijského OEF a měli jsme v sále labuť, papouška nebo Miss Japonska.“

Jednou z mimořádností trutnovského Obscenu je jeho tolerantní a přátelská nálada. Odehrává se v podobném duchu i jeho logistické zajišťování? A řekl bys, že přístup k OEF může být jakýmsi lakmusovým papírkem toho, jak tolerantní je země, kde se koná?
Určitě, spolupracujeme už řadu let s kupou stejných lidí a můžu říct, že tam nedochází k žádným třenicím. Je to prostě v pohodě – my chceme, aby oni byli spokojení, a oni chtějí, abychom byli v pohodě my. Takhle je to třeba s ToiToi, T-servisem ohledně pódia a zvuku, s majitelem areálu, s lidma, co nám pronajímají stany, s reklamkou, co nám tiskne všechny bannery a propagaci, s hotelama a celou řadou dalších lidí a firem.
Taky pomáhá, že to tady u nás děláme tolik let a nikdy jsme nikoho nepodrazili. Tolerance je samozřejmě zásadní téměř ve všem, co děláme. Lidi prostě nemusejí mít stejný názor jako já nebo ty. Já věřím, že u OEF to funguje tak, že za ty léta lidi vědí, co jsme pro ně udělali, a že se prostě každý rok snažíme udělat lepší festival.

Přesto ne vždy jsou vztahy ideální, někdy může člověk dostat nůž do zad i ze směru, který fakt nečeká. Jaká situace tě dokáže nejvíce vytočit?
Převážně mě štvou bookingové agentury, ty tě prostě šponujou, jak to jen jde, a jsou absolutně nemilosrdné. Za těch pár emailů, co si vyměníme, si řeknou od kapely o deset až patnáct procent. Mně přijde, že tyhle peníze patří kapelám, ty pro nás tu muziku dělají, ty se trmácí po celém světě. Booker si sedí v teploučkým kanclu a tlemí se, jak mu běhaj peníze na účet. Kolikrát jsou to i dost arogantní a hloupí týpci.
A pak ti týden před akcí zruší jen tak kapelu, jako třeba Cattle Decapitation. Vše máš domluvené třeba půl roku a najednou ti napíšou něco jako: „Hele sorry, ale Cattle nepřijedou“. Ty napíšeš kapele, ona ti řekne: „My bysme strašně rádi přijeli, ale nedáme to finančně.“ Tobě to vrtá hlavou, protože částka, kterou jsme třeba my konkrétně nabídli, byla hodně solidní, no, a pak se dozvíš, že jiný festival za ně nabídl stovky euro, ne několik tisíc jako my, a to si přijdeš jako úplnej blbec. Plus samozřejmě týden do akce, my tady všichni máme šíleně práce, potíme krev a prostě za ty peníze už nejsme schopní sehnat adekvátní náhradu. To mě strašně vytáčí, ta arogance, s jakou to dělají. Vlastně jim vůbec nezáleží na našem festivalu a ani na kapele, pro kterou by měli dělat maximum. Celej rok na tom festivalu prostě dennodenně děláš a najednou ti někdo napíše takovouhle věc.
Těch opravdu dobrých bookerů není moc, s těma ale máme mega přátelský vztahy a nevedem žádný boje o peníze, naopak, hned se dohodneme a rádi je na našem festu vidíme!

Na Obscenu ke vstupence stále dáváš kompilaci s hudbou vystupujících kapel, často obsahující dosud nevydanou muziku. Jakou máš na to cédéčko ohlasy? Přece jen zvyky v poslouchání hudby se mění a kompilace už nemají ten statut, co mívaly.
Mně se to furt líbí, spousta lidí mi říká, že kompilace jsou mrtvý, ale já říkám, proč by měly být? OEF je také o objevování nových kapel, řekni mi, že se ti žádnej rok nestalo, abys přijel a nějaká úplně neznámá kapela tě nepřekvapila. To je taky síla našeho festivalu, že můžeme představit zajímavý kapely, který nemají takové jméno. Proč bys měl furt chodit na fesťáky, kde s malýma obměnama hrají stále ty samé kapely? K nám se kapely taky vrací, ale určitě ne každý rok nebo každý druhý rok.
Plus do toho chceme představit ty úplně neznámý scény. Však jenom za posledních pár let jsi mohl vidět kapely z Číny, Saúdské Arábie, Indie, Thajska, Malajsie, Singapuru, Brazílie, Argentiny, Chile, Kolumbie, Kanady, Moldávie, Ruska, Japonska, Austrálie, celý Evropy. Řekni mi, jaký jiný festival ti tohle umožní?
No, a tou kompilací chceme propagovat jak náš festival, tak i kapely. Děláme jí poměrně dost a více než půlka nákladu jde všude možně do světa až po festivalu a šíříme to doslova, kde se dá. Však jsme těch festivalových kompilaček vydali přes sto třicet tisíc kusů, což už je nějaká síla.

„Inspirativní, férový a inteligentní lidi se realizují v jiných projektech, než je politika.“

Pokud jde o kapely ze vzdálených krajů, ale nejen ty, stává se, že je pozveš na OEF a aby se cesta rentovala, pomůžeš jim s dalšími koncerty v regionu. Kde na to bereš čas? Anebo to je snazší, než se zdá? Mohl bys nám dát vhlédnout do běžného Čurbyho dne řekněme v listopadu a pak v červnu, týdny před festivalem?
Jasně, pomáhám každýmu, jak se dá. Dodávám kapelám kontakty na kluby nebo kapely, co by s nima mohly jet. Snažím se prostě, aby byly s celou cestou do Evropy spokojení, aby to byl pozitivní zážitek.
Času nemám nikdy dost, ale vstávám docela brzo (kolem půl sedmé běžně a když něco hoří, tak v pět nebo i dřív a někdy prostě nejdu spát, ale to jsou až ty dny těsně před festem) a pak prostě jedu. Jak se to na mě valí, tak to pinkám dál nebo řeším. A takhle dělám i soboty, neděle, někdy držím i víkend, ale to tak jednou měsíčně maximálně.
Každopádně o víkendu jdu hrát fotbal nebo děti hrajou fotbal nebo se jedeme někam na fotbal podívat, to je prostě zákon! Každý den se to samozřejmě mění, ale emaily a zprávy na sociálních sítích řeším denně, do toho Obscene eshop taky denně a pak už všechny věci spojené s OEF.
Člověk by řekl, že třeba teď mám klid, ale tak to není. Připravuje se nový web (už rok!), fotogalerie 2014 a začneme dělat na videu pro náš YouTube kanál, taky představovat kapely pro další rok. No, a takhle to člověk jak buldozer drtí před sebou až do fesťáku a pak zas.

Letošní vrácenky byly vyvedeny v brazilských a argentinských barvách, přičemž ty argentinské dostávali kapely a hosté. Náhoda?
Haha, samozřejmě že ne! Já přeci fotbal zbožňuju, a i když skoro až fanaticky fandím Argentině, tak mám též respekt k soupeřům a určitě i k našemu velkému rivalovi z Brazílie. Mně prostě nedělá problém říct, že taky tahle země měla (a má) super fotbalisty a díky za ně!

Takže kontrolní otázka. Kdo to byl Guillermo Stábile?
Haha, něco mi to říká, tuším jsem to řešil nedávno s Láďou Olivou. Je to tutově argentinskej hráč, ale už si to zase nepamatuju, takže si to musím vygooglit.
Už to vím! Útočník a s osmi góly nejlepší střelec na mistrovství světa 1930! Není ta Wikipedia skvělá?

Perou se v tobě při všemožných šampionátech emoce fanouška a zastánce lidských práv? Narážím na všemožné praktiky FIFA, s nimiž může být člověk jen sotva kamarád. Jak to máš?
Určitě! To prostě nejde zavírat oči.
Korupce nás jednou všechny zničí! Přitom organizace, jako je FIFA, mají obrovskou moc a sílu a mohly by spoustu věcí změnit, dělat daleko víc charity, než dělají.

„Spousta lidí mi říká, že kompilace jsou mrtvý, ale já říkám, proč by měly být?“

Na Obscenu aktivně podporuješ Lékaře bez hranic. V jaký moment tě tohle napadlo? A jakou máš odezvu z jejich strany?
Je to pochopitelný, člověk prostě chce pomoct. Už před deseti lety jsem kupoval třeba dresy, balóny dětem, aby mohly hrát fotbal a v tom furt pokračuju, ale delší dobu jsem přemýšlel o něčem větším, nejen lokálně, ale i globálně. O Lékařích bez hranic čtu neustále a naprosto mě oslovila jejich statečnost, nasazení, vlastně celá organizace.
Strašně jim fandím, četl jsem teď knížku od českého lékaře, který vyjíždí na mise, a je to hodně silný čtení. Je skvělý, že jim každý rok díky naší charitě můžeme dát nějaký peníze, ale podle mě je to ještě víc taková hozená rukavice větším festivalům, které nic takového nedělají, i když by mohly, a prostě jedou primárně jen ten business. Přitom do nich sponzoři pumpujou peníze a mohly by tenhle charitativní rozměr dostat mezi mnohem víc lidí, než my.
A další věc je, že se o nich u nás v komunitě ví a prostě lidi, který to mají stejně, jim mohou posílat měsíčně nějakou částku pravidelně, protože my si tady žijem naprosto luxusně a já to cítím tak, že pokud můžem alespoň trošku pomoci, tak proč ne? Já jim absolutně věřím, minulý týden jsme byli na návštěvě v české kanceláři a bylo to strašně fajn odpoledne.
Dokonce jsme se dozvěděli, že šéf české kanceláře má rád třeba Brujerii a pomáhal pořádat první hardcorové koncerty kapel, co k nám začal vozit Robert Vlček. Svět je malej! A teď je tady u nás v Praze i šoumen z Venezuely, kterej jede na metalu a to si máme hned co říct! Prostě paráda, příjemný lidi a jsou opravdu rádi a vděční za naši podporu. Věřím, že je příští rok konečně dotáhnem do Trutnova!

V nedávném rozhovoru pro Reflex zmiňuješ své antipatie k Tomiu Okamurovi a tomu, co ztělesňuje. Je mezi lidmi českého veřejného života někdo, komu bychom podle tebe měli naslouchat?
Samozřejmě, tohle mě prostě nemůže nechat chladným. Upřímně nevidím žádnou takovou osobnost, určitě ne v politice. Inspirativní, férový a inteligentní lidi se realizují v jiných projektech, než je politika.

Závěrečná otázka je jasná. Jak to vypadá s festivalem napřesrok? Bude? A kdy? Mistrovství světa se nehraje…
Že váháš! Jasně, že bude! A zatím to vypadá, že bude jak česká, tak i asijská mutace, to je tutovka, pak ještě v říjnu letím do Ameriky a porozhlédnu se i po Státech.
Český OEF proběhne od 8. do 12. července v Trutnově Na Bojišti. Koncem září začneme prodávat lístky a házet první kapely na naše weby. Takže buďte připraveni!