Cult of Fire – मृत्यु का तापसी अनुध्यान

Asketická meditace o Smrti
2013
Iron Bonehead Productions (LP)
47:33 (8 skladeb)
black metal
www.cultoffire.cz

Zdá se, že kvalita tuzemského black metalu se zvolna přestává odvíjet od toho, s čím zrovna přijdou „odpočívající“ Štorm, pošahaný Morbivod nebo vyhořelý Big Boss. Aspoň to naznačuje letošní LP Cult of Fire, které mimoto spolehlivě vyvrací domněnky, že našince na vážněji míněný black moc neužije a že „Triumvirátem“ způsobená spoušť byla pouze nešťastná shoda okolností.

Na rozdíl od nenechavých kacířů ze soustavy Gorgonea Prima, kteří v laptopech z černého kovu destilují substance, z nichž by Gaahlovi obracel žaludek, Cult of Fire tradiční black metal v podstatě jen osvěžili několika dílčími formálními výstřelky v druhém plánu, které skalní neurazí a intelektuály ještě k tomu svedou na scestí.

Přitom zuhelnatělý korpus „मृत्यु का तापसी अनुध्यान“ nebyl dozdoben hammondkami, sitárem a rohy a podrápán postblackovými ozvuky, aby se staré zboží snáz prodávalo novým kupcům. Děje se tak zcela v souladu s konceptem desky, inspirovaným kultem indické bohyně času a smrti. Tématu je totiž podřízeno takřka vše od skladeb a podoby nosičů po pódiovou prezentaci, což samo o sobě pro přívržence říše na Jih od Nebes jen zdánlivě nepředstavuje žádnou pronikavou novinku.

„मृत्यु का तापसी अनुध्यान není jen oslavou pompézní eklektické mystiky, ale skutečnou asketickou meditací o Smrti.“

Ke kultu Kálí sice už odkazovaly namátkou jak skladba „Maha Kali“ Nödtveidtových Dissection, tak vizuální prezentace alba „The Apostasy“ prominentních polských neznabohů z Behemoth, a stejně tak platí, že mezi skalními blackery by bylo společensky méně únosné se zásvětní hierarchií spíš nezabývat. Nicméně Cult of Fire se i tak vymykají. Kupodivu ponejvíce právě tou důsledností, s jakou se tématu zhostili.

मृत्यु का तापसी अनुध्यान totiž není jen oslavou jednoduchosti a už vůbec pompézní eklektické mystiky, ale skutečnou asketickou meditací o Smrti, umocněnou zvukomalebnými riffy, vzbuzujícími jak posvátnou hrůzu, tak osvobozující dotyky Všehomíra. I díky nim mě při sledování jindy pitoreskní scénky z „Indiany Jonese a Chrámu zkázy“, v níž Mola Ram Kálí nejprve obětovanému nebožákovi vyrval srdce a potom ho nechal svrhnout do magmatu, humor na chvíli opustil. Napadá vás lepší kompliment pro blackmetalovou kapelu? Mě ne.