Corposant, Killerpanda, The Truth is Out There

Moderní křižníci, kteří bojují tvrdě a dobře
2x 2011 | 1x 2012
crossover

Česká crossoverová moderna nabízí nejen početnou armádu vzájemně zaměnitelných kapel, ale také pár takových, jež nějakým způsobem vynikají či k tomu mají nakročeno.

Corposant – My Hard Reborn
vlastní náklad

Brněnští Corposant předloňským minialbem naznačili, že současné tvrdé žánry lze prezentovat nejen tuctovým a nezáživným způsobem, ale také vyspělou a suverénní formou, jež budí jisté dobré naděje. Jakmile se zmíní skutečnost, že o mastering této nahrávky se postaral talentovaný Tomáš Raclavský, jinak tvořící pod jménem djentového objevu Modern Day Babylon, pak je zřejmé, že vrána k vránám sedá. Zvukově poměrně moderní, kompozičně náročný a instrumentálně skvěle uchopený metalcore s prvky djentu představuje bravurní základ pro zpěvy různého druhu či hutně drtivé kytarové zářezy, ale také pro pochopení toho, že i s předpokládanou inspirací odevšad možno dosáhnout prozatím asi nepříliš osobitého, ale přesvědčivého a dobře se poslouchajícího výsledku.

Booklet je sice strohý, ale posluchač se z něj ledacos doví. Například to, že „rytmika Despatch vznikla převedením slova Corposant do Morseovy abecedy“, přičemž na intro onoho názvu navazuje rovněž následující minutová zařezávačka s protečkovaným jménem kapely. Titulní skladba „My Hard Reborn“ obsahuje údajně 36 rytmických změn, což je na ní znát, neboť se neustále kroutí, vyvíjí a proměňuje, až nakonec dospěje k původně neplánované bubenické improvizaci. Netradiční je také název skladby „54453526134“, vysvětlený nějakými složitými matematickými propočty. Podstatně jednodušeji si lze spočítat, že zde nejen přemýšlí, ale také tvoří něco, co může obstát.

hodnocení: 7/10

Killerpanda – Na rovinu
vlastní náklad

Jičínská Killerpanda je souborem, z jehož konání lze vycítit zejména ohromnou snahu působit pestře, nápaditě a rozpoznatelně. Coby zastřešující označení může postačit slůvko crossover, zde však nejde o jeho zastaralé pojetí z devadesátých let, ale spíše modernější verzi, poučenou nejen nu-metalem či metalcorem, ale také lecčím dalším. Přičemž v některých kytarově energických riffech možno natrefit snad i na djent a to vše je pak navíc posunuto skoro až artrockovým směrem. Tvrdá, úderná, živelná, rytmicky bohatá, kompozičně členitá, ale zároveň melodicky chytlavá hudba, místy budící až nadšení. Pochválit lze rovněž velmi kvalitní zvuk, místy plynulou návaznost skladeb a především skvělou práci vokalistů, kteří zpívají, řvou, křičí, mluví, někdy snad i bědují, prosí či spílají, často natolik intenzivním a přesvědčivým způsobem, že tím zastiňují i leckteré emocoristy.

Nemluvě o pozoruhodných textech, jimiž je nejen citován Friedrich Nietzsche, ale hlavně předloženo neskutečné množství značně netradičních vět typu „oněměl údivem, že škobrtl jsem o tebe zřetelem“ či „jest nabíledni vychrstnout již ty ortele kypící zlostí a dovydrápat to propastní prázdno mezi námi“. Skutečně netradičně uchopená myšlenková potrava, svědčící o tom, že zde se kdosi vyhýbá veškerým náznakům klišé a snaží se plodit cosi natolik prazvláštního, že to možná nechápe ani on sám. Ostatně, již samotné názvy skladeb jako „Na splavu“, „Na srdci“, „Na jazyku“ či „Na mysli“, jakož i název celého minialba, to vše naznačuje, že zde vydatně koncepčně přemýšlelo.

Hudebně ještě lze vycítit jistou rezervu, přesto lze povzdechnout, že to, co je v této divné zemi a blbé době zralé „Na oprátku“, se těší mainstreamové pozornosti hloupých davů, naopak to, co překypuje značným talentem, přežívá kdesi „Na periferii“ většinového zájmu.

hodnocení: 7/10

Killerpanda – Na rovinu
vlastní náklad

Ostravští The Truth Is Out There, používající také zkratku TTIOT, mají na kontě pošetkové minialbum, kde předkládají svou intenzivní nálož metalcorové nabroušenosti a elektronických zvuků. Ona ostřejší součást zatím působí solidním, ale přece jen poněkud tuctovým a ne až tolik přesvědčivým dojmem, chemičtější složka má ovšem jistou provzdušňující a vylepšující schopnost. A tak zatímco kytary hutně duní v podloží a vokalista vydatně řve, co mu hrdlo stačí, a místy se pokouší o normálnější zpěv, jakási elektromašina do toho přihazuje nejrůznější bzukoty, dusoty, pazvuky a další vylomeniny, kterými na sebe strhává rozhodující část pozornosti. Zřejmě právě touto cestou bude dobré pokračovat, přitom se však pokusit něco udělat i s tím silně zaměnitelným tvrdým základem.

hodnocení: 6/10