Converge – All We Love We Leave Behind

Kdo umí, ten umí…
2012
Epitaph
38:32 (14 skladeb)
hardcore
www.convergecult.com

„Converge umí, o tom přeci ví každej, kdo někdy slyšel ,Jane Doe’,“ prohlásil před třemi lety Matt Pike z High on Fire. Jeho slova několikanásobně potvrzují i nové songy. Tahle deska je nejenom zralá na nejlepší extrémní kytarovku v tomhle roce. Ona patří vůbec k tomu nejlepšímu, co z jejich hlav vzešlo!

Přitom výborná „Axe to Fall“ přinesla téměř všechno. Živelnost, nervnost, disharmonii, melodie i náznaky deprese. Komplexní zážitek, math/grindovou rychlost, hardcore/punkové rytmy i postmetalové těžkotonážní pasáže. Záměrně jsem napsal téměř. „All We Love We Leave Behind“ jde podle mě ještě dál; až na dřeň odhalenou syrovostí se stigmatem žánrové i náladové nejistoty.

Čtveřice nejenom od srdce, ale hlavně od plic chrlí jeden chytlavý motiv za druhým a je jim fuk, jak tomu kdo bude říkat. Svižné hardcorové momenty střídají středním tempem nervního metalového trýznění, ale člověka neunaví, nýbrž naladí zase do jiné polohy.

„I přes pomalejší schizofrenní momenty zůstávají maximálně intenzivní.“

Vrství na sebe kusy špíny, hněvu a deprese, přitom hrají chytře a nadmíru promyšleně. Singl „Aimless Arrow“ zní jako útržkovité sekání riffů možná jen na první dojem, po opakovaném poslechu vyplouvá z punkových hlubin i ústřední chytlavá melodická linka, kterou vám neférově omlátí o hlavu. V refrénu překvapivé „Coral Blue“ Jacob Bannon nečekaně zpívá a vše dokonale sedí. Dokonce i líbezná hravá kytárka.

Ze selanky naopak hlasitě probudí splašené noisující pecky „Tender Abuse“ a „Sparrow's Fall“, které se vešly pod minutu a půl. Za jeden z vrcholů nervního hudebního večera ale považuji vedle zmíněného singlu track „Glacial Pace“, který se nese vpravdě hororové atmosféře a jehož nosný riff v refrénu vám nadlouho nedá spát.

Converge sice hrají extrémní muziku, ale umí nastavit také atmosférickou tvář. Na rozlehlé melancholické pláně je ovšem neužije, i přes pomalejší schizofrenní momenty zůstávají maximálně intenzivní. Album „All We Love We Leave Behind“ nemá slabších minut, jedná se o vyrovnanou kolekci tvrdé muziky, která citlivější povahy zmuchlá jako papír do kuličky a sprostě zahodí. Ani mě nepřekvapuje, že ve své internetové doméně použili slovíčko „kult“. Tohle označení jim po právu patří.