Collapse under the Empire – Fragments of a Prayer

Fragmenty budoucnosti
2012
Final Tune Records
47:02 (10 skladeb)
instrumentální postrock
http://collapseundertheempire.com

Collapse under the Empire vydali v roce 2011 velmi povedené album „Shoulders & Giants“, které bylo první částí očekávaného konceptuálního diptychu. Letos vydané „Fragments of a Prayer“ však součástí zmíněného celku nejsou. Jak vnímat album, které je datem svého vydání vložené mezi dvě spolu provázané desky?

První možností je, že jde o experiment. K tomuto soudu do jisté míry vede pojetí alba – či spíše kolekce. Na CD se nachází deset skladeb, které na sebe nijak výrazně nenavazují a sladěné jsou jen zvukem. „Fragments of a Prayer“ v tomto pojetí působí jako ukázka toho, co kapela zrovna dělá, nad čím přemýšlí a jaké je zákulisí vzniku nových skladeb. Je to velmi příjemná exkurze, při které lze potkat několik velmi pěkných nápadů a motivů, avšak cesta mezi nimi je vyplňována žánrovými klišé.

Kapela nasazením a zaujetím pro svou hudbu nicméně dokazuje, že nelze mluvit o vatě. Jako velký krok vpřed považuji daleko častější využití klavírních a elektronických ploch, které jsou ambientní, silně atmosférické a využívají až orientálních motivů. Způsob, kterým jsou použity třeba ve skladbě „180 Seconds“, je velmi silný a evokující Mika Oldfielda. Myslím, že na této formě by šla vystavět vlastní tvář Collapse under the Empire více než na čistě kytarových plochách, byť bravurně zahraných (jak je předvádí třeba následující „Closer“).

„Album se výborně poslouchá, ale neuzurpuje si pozornost a klidně plyne i jako kulisa.“

Druhou možností je, že jde o vyjádření tvůrčího přetlaku. O hudbu, kterou považovali Collapse under the Empire za tak důležitou, aby ji vydali nyní a narušili tak chronologii diptychu. „Fragments of a Prayer“ je bezesporu aktuální nahrávka, která se řadí mezi ty, které sice styl nikam daleko neposunou, rozšíří ale jeho posluchačskou základnu, čímž v důsledku upevňují žánr. A mimo jiné je deska lehce přístupná i pro člověka, který postrocku neholduje. Je však materiál tak silný, aby bylo nutné narušovat koncept předchozího alba? Myslím si, že není, oněch pár nápadů je sice poutavých, album se výborně poslouchá, ale neuzurpuje si pozornost a klidně plyne i jako kulisa. Proč ředit materiál „Shoulders & Giants“ a „Sacrifice & Isolation“?

Odpovědí může být třetí výklad. „Fragments of a Prayer“ mají našponovat očekávání. Být jakýmsi nevyřčeným intermezzem oddalujícím avizovaný vrchol tvorby. Přeci jen delší cesta s větším napětím může být velmi silným impulzem k vnímání alba „Sacrifice & Isolation“, které vyjde v příštím roce. Tohle album by tak bylo jistým mezikrokem, navnaděním, že kýžený konec cesty k dovršení diptychu se blíží, a dokonce víme, jak to k němu máme daleko a začínáme tušit, jak bude znít.

Shrnutím těchto tří pohledů docházím k závěru, že Collapse under the Empire jsou každopádně dospělá kapela, která jasně ví, co chce a míří za tím vší silou. „Fragments of a Prayer“ postrádá patos předchozí desky, je lehčí, přímočařejší a možná i zábavnější. Co lze albu vytknout je fragmentárnost a neucelenost. Ač barvitější než předchozí alba, nevyužívá své nápady a motivy až na dřeň, jak to kapela činila dříve. Jestli se povede očekávaný závěr diptychu tak, jak naznačuje aktuální deska, a přidá se k tomu dřívější dychtivost po vyprávění příběhů a konceptuální semknutost, máme se na co těšit. „Fragments of a Prayer“ tak splní svůj cíl a já se k nim budu rád vracet jakožto k předobrazu a lehkému albu, které se mi prostě líbí, a nemusím nad ním přemýšlet.