Celeste - Animale(s)

Bestie Petr a Lucie
2013
Denovali
69:14 (12 skladeb)
postblack/sludgemetal
http://www.facebook.com/celesteband

Roku 1920 vydal Romain Rolland novelu „Petr a Lucie“. Tehdy ale netušil, že zhruba sto let poté jeho krajané z postblackových Celeste mimoděk domyslí, jak by se tato romance dále vyvíjela, kdyby mladé milence nepohřbil pilíř a oni se několik měsíců po Velké válce ve zdraví dožili rozchodu.

Ať už v podobě výňatků z Eddy, satanských foglarovek pro starší a pokročilé nebo tezí vycucaných z prstu Nietzscheho mršiny, v black metalu mystérium vždycky přítomno bylo. Těžko ale říct, jestli někdy dříve také ve formě, v jaké jej na svém koncepčním dvojalbu předložili Celeste. Žádná knížečka s texty a seznam skladeb na zadní straně. Na hřbetu nosiče toliko jméno kapely, vydavatele a výrobní číslo. Ostatek pak uvnitř zhuštěný jako podklad disků, doslova (!) čpících spáleninou. Jako by pro Celeste slova nic neznamenala a byla jen nutným zlem.

„Slova jsou skutečně zbytečná, neboť místo mnoha myšlenek vyjadřují už jen jedinou.“

Celeste se přitom nevysmívají posluchači a vydavatelským zvyklostem, jen zachycují zjitřené duševní stavy dvou rozcházejících se partnerů. Slova jsou skutečně zbytečná, neboť místo mnoha myšlenek vyjadřují už jen jedinou. Stejně jako neforemný oblak blackového popílku neustále se tříštící o stonerový horský sráz. Vše podstatné už bylo zopakováno příbuzným, přátelům a známým několikanásobně častěji, než by jim bylo příjemné, doporučení terapeutů jsou oslyšena, a frustrace pozvolna přerůstá v osudovou posedlost s tragickým vyústěním.

Ačkoliv „Animale(s)“ barvami rozhodně nehýří a jeho chudá atonalita je spíš plodem citové rozervanosti než složitých konzervatoristických propočtů, Celeste přesto, nebo spíš právě proto, aspoň na hodinu zbavují pojem „koncepční album“ hanlivého nádechu „umění pro umění.“ Cílem není si ještě dlouho potom, co bylo album vyňato z přehrávače a založeno do pořadače, vzpomenout na leitmotiv a cítit přitom v zátylku příjemné mrazení. Popravdě z „Animale(s)“ si máte šanci zapamatovat sotva úvodní melodii, a to až na tak desátou dobrou. Znepokojivé a bezprostřední svědectví o zhoubné povaze lidských vášní je opravdu to hlavní. Žádný samolibý Il Dottore tu s pochybnou formální ekvilibristikou nezaclání.