Celeste

Tour de ténèbres
hosté: Esazlesa, FDK
6. května 2012
Praha, Chapeau Rouge

O žádném jiném tvrďáckém klubovém koncertě, který slibovalo letošní jaro, jsem nezaznamenal tolik vzrušeného šepotu, jako o představení francouzských ultrapotemníků Celeste. A když k tomu připočteme účast tuzemské postmetalové, respektive emocorové špičky, není se vůbec čemu divit.

Celeste kolem sebe dokáží budovat auru vzrušení a zájmu, v prvé řadě samozřejmě svou mimořádně temnou hudbou, ale též způsobem, jakým ji prezentují. Elegantní obaly jsou u labelu Denovali samozřejmostí, početné barevné vinylové edice už méně a tak drtivé koncerty, jaké tahle kapela zvládá, se opravdu jen tak nevidí. Pro velkou účast mluvila šeptanda i kvality samotné kapely (a vůbec sestavy večera), proti snad termín uprostřed pro mnohé prodlouženého víkendu. Hardcore, nehardcore, cesty z města občas vyhrávají nad večery v klubu. Účast byla nakonec rozhodně důstojná a atmosféra ještě lepší, byť jsem čekal trochu větší nával. O to více lidí si tak může nyní přečíst: nebyli jste? Prohloupili jste.

O FDK u nás ví každý, kdo sleduje hnutí na scéně intelektuálně výživnějšího metalu, a většina z těchto lidí i kvituje jejich osobité počínání. Zvuk tentokrát českým kapelám tolik nepřál, když došlo k paradoxní situaci, kdy byl čitelný každý z nástrojů, které se ale jakoby odmítaly slít v žádoucí celek. I tak ale FDK předvedli dostatečně hutné představení s rovnocenným prostorem pro ponor do hudby i headbanging. Na novou skladbu, která má zvuk kapely posouvat zase jinam, nakonec nedošlo.

„Z toho, co následně předvedli Celeste, zůstala brada dole i těm nejotrlejším.“

Novinkami naopak notně zásobovala Esazlesa, jimž aktuálně vyšel dvanáctipalec s Five Seconds to Leave, o němž se na tomhle webu ještě dočtete. Stejně jako FDK zahráli vcelku stručný set, stejně jako FDK se trochu trápili se zvukem a na rozdíl od FDK předvedli koncert, v němž je více místa pro spontánnost či neřízenou energii. Právě ta dělá z Es jednu z nejlepších koncertních kapel u nás a o to větší radost je, když jde též o kapelu, která vystupuje opravdu hojně. Emoce, valivá intenzita, zážitek.

FDK a zvláště Esazlesa žádnou selanku nepraktikují, ovšem z toho, co následně předvedli Celeste, zůstala brada dole i těm nejotrlejším. Vypadalo to nějak takhle, k čemuž si ale přimysleme mlhu v množství, z jakého by se zakuckali i SunnO))). A do toho samozřejmě přidejme hardcorovou řežbu infikovanou black metalem, kterou sice praktikuje více kapel (The Secret hráli v Praze loni), ale žádná tak dobře. Krásně čitelný zvuk pomáhal dokonalé iluzi opojné apokalypsy, jejíž kolorit dokresloval moshpit, jehož chaotičnosti zase napomáhal stroboskop, díky němuž bylo takřka nemožné se v něm byť jen trochu orientovat.

Až se nechtělo věřit, že za vším tím zlem stojí tenhle střízlík a tento milý pán. Ne snad, že bych propadal iluzi, že hnusnou hudbu dělají zlí lidé a depresivní hudbu tvůrci před sebevraždou, ale síla toho, co dávají dokupy Celeste, je natolik velká, až mě vlastně mrzí, že jsem mohl strůjcům toho všeho pohlédnout do tváře. Ona ta červená „oka“ procházející mlhou bohatě stačila.

Celeste předvedli naprosto strhující koncert, v němž nejde o identifikaci jednotlivých skladeb, ale celkovou náladu plnou zběsilosti, očistné agrese a temnoty, kterou stojí za to se probíjet. Vystoupení to bylo zcela bez gradace – prostě strhlo hned na začátku, se stoickou vyrovnaností likvidovalo a ani na moment nepustilo.

A propos, má (ostuda) premiérová účast na koncertě kolektivu Start Today mě vede k nutkání nejen vyzdvihnout sympatickou dramaturgii, ale i přesahy, o něž usilují. Vždycky mám radost, když musím po koncertě prát proto, že mě donutil propotit triko, nikoliv proto, že ho mám prosycené dýmem. A když si k tomu můžu dát něco z veganské kuchyně, která je vábná už na pohled, je hned ještě lépe. Nebojme se silných slov – pro mě zatím klubový koncert roku.

fotografie: Vašek Kokeš