Caliban – I Am Nemesis

Velký krok do temnoty a vpřed
2012
Century Media
45:31 (12 skladeb)
metalcore
www.calibanmetal.com

Fanoušci německého uskupení Caliban na to, kdy se jejich miláčkové opět uvalí do temnějšího kabátu a začnou všem ukazovat, z jakého prostředí pochází, čekali delší dobu. Trvalo to dlouho, ale osmou studiovou nahrávku kapela protkala všemi nejlepšími vlastnostmi dobrého metalcorového alba.

Rok 2006 záhadným způsobem započal podivnou proměnu Caliban v melodickou, plytkou kapelu. Třeba se její členové tehdy zalekli různých prohlášení, že je metalcore mrtev, a začali dělat všechno pro to, aby na scéně ještě vydrželi a byli zajímaví. Dost možná se do hlavní úlohy měnitele sám obsadil label Roadrunner Records. Z těchto snah nakonec vzniklo album „The Awakening“, které bylo ze skladatelského hlediska podprůměrné, abnormálně skočné, leč dlouhodobě neposlouchatelné.

Za každým dobrým či špatným nápadem často stojí vydavatelská společnost, proto jsem více než kvitoval, že se Caliban dohodli na výhradní spolupráci s Century Media, kam následovali své kamarády Heaven Shall Burn. Sice po dlouhé době, ale aspoň že tak. Jako mávnutím kouzelného proutku se na pultech a internetu objevila nahrávka „Say Hello to Tragedy“, která zvedla obočí i těch největších pochybovačů. Nejenom že měla koncept, kterého se držela, ale nabízela rovněž témata, která se netočí jen kolem toho, jak někomu někdo strašně moc chybí. Konečně se navíc dostavily kýžené těžké a temné momenty.

„Andy Dörner a spol. se léta snažili najít vlastní tvář, ale až teď se k ní výrazně přiblížili.“

Nové album „I Am Nemesis“ mělo potvrdit dokonalou proměnu německé kapely, která se snaží po šestnácti letech hraní obrodit. A Caliban na novince nečekali na použití slova „fuck“ ani chviličku a vyplácali si ho v první větě úvodní skladby „We are the Many“, potenciální nové hymny, neboť refrén zpívá mnoho frontmanů z různých kapel, ať už to je Marcus Bischoff z Heaven Shall Burn nebo Mitch Luker ze Suicide Silence. „I Am the Nemesis“ útočí perfektním zvukem, který je brutální, úderný a všechno je slyšet bez nutnosti používat nějaká umělá sladidla.

Andy Dörner a spol. se léta snažili najít vlastní tvář, ale až teď se k ní výrazně přiblížili. Nezáleží na tom, že s novou deskou začali mnohem více než kdy předtím znít jako Heaven Shall Burn, Darkest Hour a Bring Me the Horizon dohromady. Mimochodem vliv třetí jmenované kapely mě překvapil úplně nejvíc, ale stačí se jen zaposlouchat do kytar ve skladbě „Modern Warfare“.

Musí se k tomu ještě připočíst šikovně vymyšlené chytlavé pasáže, zejména v další zásadní skladbě „Memorial“. Zde už není nutné odsuzovat čistý zpěv, který najednou nepůsobí otravně jako na „The Awakening“.

Někdy dá skupina dohromady všechna možná hudební klišé a vznikne z toho adept na vyhození do koše. Jindy se však může jednat o precizní zasazení do celkového konceptu a na světě je metalcorová deska, jež se za své žánrové zařazení vůbec nemusí stydět. Album „I Am Nemesis“ baví po celou svoji délku, vyniká nade vše perfektním zvukem, chytrým rozmístěním skladeb a citlivou kombinací metalcorové údernosti s temnou jemností. Řadím jej k tomu nejlepšímu, co Caliban stvořili.