Caliban

Hrubijáni na kachličkách
hosté: Winds of Plague, Eyes Set to Kill, We Butter the Bread with Butter, Attila
14. února 2012
Praha, Matrix

Pražský klub Matrix s koupelnovou dlažbou místo parketu přivítal metalcorové a deathcorové turné pod velením německých Caliban. Místo absentujících All Shall Perish zaskočili na kus tance a zpěvu kalifornští Winds of Plague.

Pokud patříte mezi poctivé návštěvníky, kteří přijdou vždy na čas a absolvují koncert od samého začátku až do konce, nebyli byste nadšení při zjištění, že i přes váš včasný příchod do klubu nestihnete úvodní kapelu. V tomto případě byl začátek avizován na sedmou večerní, ale nic naplat, Attila v té době už dávno odehráli svůj set.

Návštěva byla s ohledem na mezinárodní zastoupení a věhlas některých zúčastněných kapel více než žalostná. Za velmi relevantní důvod lze považovat odřeknutou účast All Shall Perish, kteří jsou v Česku velmi populární. Náhrada v podobě Winds of Plague je kvalitní, ale přece jenom nejsou hudebníci z Los Angeles tolik známí jako jejich kolegové a ve zdejším prostředí nikdy nehráli.

Místo poznání Attily jsem začal být svědkem obskurních mazačů másla na chleba. Ne každý si může dovolit dát nesmyslný název kapele a poté hrát avantgardu. We Butter the Bread with Butter nejsou žádní Iwrestledabearonce. Nepomůže ani vizáž rockerů v kožených bundách, kteří se snaží hrát rádoby parodie na diskotékové fláky, případně německé lidové písničky. Jako by tohle samo o sobě nestačilo, neboť hroznému výsledku napomáhal velice špatný zvuk, způsoben i tím, že bicí byly odstaveny do levé části pódia. Co se nedalo už vůbec ignorovat, byl nejotravnější činel, do kterého bubeník mlátil s oblibou a velmi pravidelně.

„Alexia coby zakladatelka, kytaristka, autorka veškerých syntezátorových přídavků a rovněž provozovatelka čistého zpěvu strhla téměř všechnu pozornost na sebe“.

Frontman sice ukazoval všemožné hlasové rejstříky, ale sám nedokázal zastavit hrozbu svítícího neonového nápisu „rychlokvaška“. Za největší průšvih považuji intro téměř před každou písničkou. Na to, že se jednalo o druhou kapelu večera, byl set poměrně dlouhý, z toho druhou polovinu se hrály hlavně disko vypalovačky a již to přestalo být zábavné. Mé oko tak spatřovalo větší zajímavost v některých podivně vypadajících návštěvnících, obzvláště v tom, který často padal sám bez cizího přičinění na zem a kde zůstal dobrovolně ležet i za cenu případného bezvědomí.

Mnohem propracovanější a emotivněji laděné kompozice nabídly sestry Rodriguezovy a jejich kapela Eyes Set to Kill. Alexia coby zakladatelka, kytaristka, autorka veškerých syntezátorových přídavků a rovněž provozovatelka čistého zpěvu strhla téměř všechnu pozornost na sebe. Bohužel naopak jako páté kolo u vozu působil obstaravatel řevu, a to i přes jeho vynikající hlasové dispozice. Do koncepce celé pódiové show vůbec nezapadl a rušil tak dojem z celého představení.

V momentě, kdy na jeviště nastoupili Winds of Plague, hned jsem si pomyslel „konečně živý koncert se zapojením publika“. Kapele se rozhodně nedá upřít kalifornský pohodářský duch. Právě tuto náladu rozsévali po celém Matrixu. Kdo by si s nimi nezaskandoval pokřik „Evil Fucking Fears Me“ ze skladby „Refined in the Fire“, že? WoP hráli šťavnatý deathcore s pro tento žánr nezvyklým zapojením kláves. Jednalo se o jedinou kapelu večera, která ve skutečnosti použila opravdové klávesy a nespoléhala se pouze na reprodukované zvuky.

„Přestože jejich název představuje v překladu ‚hrubijánství‘, oni byli ve skutečnosti těmi nejhodnějšími a nejgalantnějšími v Matrixu.“

Frontman si zařídil, aby publikum dělalo přesně to, co chce, a nepotřeboval k tomu ani laciná gesta. Zkrátka přednes jeho a celé kapely byl natolik přesvědčivý, že si fanoušci našli cestu sami a výkon odměnili náležitým potleskem. Za jediný vroubek bych považoval nadále škodící zvuk, kdy kolikrát nešly ani rozeznat breakdowny, jak byly bicí posazeny úplně jinde.

Nejvíce lidé pochopitelně čekali na hlavní tahák Caliban. Přestože jejich název představuje v překladu „hrubijánství“, oni byli ve skutečnosti těmi nejhodnějšími a nejgalantnějšími v Matrixu. Naopak v kachličkovém kotli se odehrávaly nefalšované zápasnické chvaty. Zde už bohužel nešlo o přátelské moshování, když vidíte úmysl jednoho srazit co nejtvrději toho druhého a na druhé straně zase chuť po odplatě. Nejzářivějším nehudebním momentem vystoupení německé kapely bylo prohlášení Andyho Dörnera „kill the fucking smoke“ na jednoho již silně nevnímajícího jedince, který by bez dalších upozornění zřejmě způsobil svými cigaretami nejen nedýchatelné prostředí pro zpěváka, ale dost možná i problém s elektronikou.

Caliban byli hvězdami se vším všudy. Svoje bicí měli připravené už před začátkem celého koncertu v Matrixu, takže byly uprostřed a měly ten nejlepší možný zvuk. K tomu přidejme světelné efekty a vystoupení hlavního taháku bylo o třídu jinde než u ostatních.

Pár dní před koncertem jim vyšla nová deska „I Am Nemesis“, která jde odlišným směrem, než jakým se Caliban ubírali poslední léta. Jsou sofistikovanější, lyricky jasně se vyjadřující, vzali si to nejlepší z kapel jako Heaven Shall Burn či Bring Me the Horizon a přesto neztratili svůj obličej. Písně jako „We Are the Many“, kde si s Andym zazpívali až na jednoho všichni frontmani z ostatních kapel, „Memorial“ či „Boogeyman“ z nového alba se okamžitě staly hity. Tyto byly doplněny osvědčenými peckami z dřívějších let jako „I Will Never Let You Down“ nebo „Life Is Too Short“, které sice na desce znějí velice ploše a nezajímavě, ale v živém provedení je to jako voda na mlýn.

Caliban jsem měl možnost vidět před necelými pěti lety v Paláci Akropolis, kde zakončovali turné Eastpak Antidote se Soilwork a dalšími. Přestože tehdy bylo přítomno mnohem více lidí, považuji jejich koncert z roku 2012 za kvalitnější a energičtější. Kupříkladu frontman na sobě v posledních letech hodně zapracoval po hlasové stránce a v Matrixu to bylo hodně znát.

Turné utrpělo absencí All Shall Perish, ale pokud lidé přes tuto skutečnost nedali šanci ostatním kapelám a nepřišli, mohli přijít o první české vystoupení Winds of Plague, kteří byli nadmíru zábavní, a zejména o skvělé Caliban, kteří velmi dobrou desku podpořili precizním vystoupením.