Cales – Return from the Other Side

Zemský ráj to naposlech
2011
Gothoom Productions
40:03 (7 skladeb)
melodický pagan metal
http://cales.mysteria.cz

Minulé album „KRF“, první a v tuhle chvíli doposud i poslední vinyl Cales, pro mě bylo deskou minulýho roku – hudbou, zpracováním, celkovým mrazením. Aktuální album by mělo na to ji následovat, schází jenom ten velkolepý formát. To je ale jiná písnička, či spíše v dnešní době trochu složitější kompozice, která do recenze digipaku CD úplně nepatří.

Zatímco „KRF“ oplýval přímočařejšími hity v rovině takřka folkmetalové, „Return from the Other Side“ je více melodické a kompaktní album. Doslova. Náhrdelník mohutných, do železa zalitých pohanských perel zdobících současnou tuzemskou kovovou bohyni vyzývavě rámusící tam z útrob tajemných jeskyní Moravského krasu. Některé pasáže přirozeně místy více, místy méně upomínají na hudebně nejšťastnější léta někdejší - v nejlepším smyslu dorostenecké kapely vrchního guru, tedy mystický temný kov, kterého již Root pravděpodobně nikdy nedosáhnou. To, že nyní putují ke kořenům, je sice svým způsobem příjemná změna, leč pachuť z nouze ctnosti po odchodu pana skladatele je řadovku od řadovky intenzivnější.

Blackie se našel ve svém vlastním světě reflektujícím jeho prapůvodní kořeny, a to je důležitá devíza. Z věčného odkazu Quorthona a jeho nebeské hudby odčerpává na posledních dvou fošnách a nestydí se za to. Taky proč, na tohle musí mít člověk opravdu mocnej potenciál, aby nevyzněl jak vzdálenej chudej příbuznej. Škoda, že už je Quorthon na druhý straně, tihle dva spolu mohli něco ušlehat.

DRUHÝ POHLED: Miroslav Schwanzer dává 7/10
O Blackiem je známo, že dává své hudbě rozmach překračující stylové konvence a zároveň si vše kolem projektu Cales rád dělá po svém. Přesvědčivým důkazem je, že na předešlém počinu „KRF“ obstaral i vokální party. Tím upevnil jakousi podvědomou podobnost s hudebním poselstvím, které tu zanechal tvůrce legendárních Bathory, multiinstrumentalista Quorthon, k jehož odkazu Blackie vždy alespoň trochu tíhl.
Ať už ovšem Blackieho inspirace číší odkudkoliv, pořád je jeho hudební výklad pohanství či historického barbarství natolik fascinujícím úkazem, že nelze pochybovat o tom, že vychází především z tvůrcovy přirozené nátury. K tomu se navíc Blackie umí pojistit ryzím zvukem vlastní provenience, což už samo o sobě hovoří jazykem jedinečnosti.
Zvukově dědí novinka vesměs vše, co nabízel předchůdce „KRF“, čili Blackiem léty pečlivě vypilovanou zvukovou stěnu. Ovšem „Return…“ je hnán mnohem víc vidinou tvrdosti a údernosti, tudíž výjimečné pasáže jako závěr „Down There“, jenž umí vykouzlit jeho typickou mysticky vznešenou atmosféru, už jsou spíš jen lehkou odezvou na rozmáchlé období „Pass in Time“.
Na „Return…“ tak zastihujeme Cales v časech urputnosti a tvrdošíjné nezlomnosti, z něhož číší možná občas zbytečně urputně touha vzdorovat. Dominující plnost a hutnost protkaná razantní výbojností pak tvoří hudební mízu, která doslova vlévá krev do žil. „Return…“ je akcentem nesouměřitelné dravosti lidského bytí vštěpeným do hudební nevázanosti. Blackie pořád tvoří se stále stejnou vervou i se stále stejnou uvěřitelností.

Na druhou stranu, i kdyby měl za sebou Blackie takovej obrovskej managament jako Quorthon, nevyrovnal by se mu, protože tam a tehdy bylo jenom jednou. Každopádně by ale v dnešní pseudoprodukci tun nezajímavých nahrávek zcela prostých srdce vyčníval jako dvouoký mezi slepými. Jestli má Quorthon seriózního nástupce, je jím Blackie, lhostejno, že především v rámci České republiky.

Popravdě jsem se o Cales začal opravdu zajímat až ve chvíli, kdy Blackie odešel z Root. Pak mi to totiž začalo celý dávat smysl a jeho alba začala znít naprosto přirozeně a svobodně. Stejně tak jako Blackeiho přirozený vokál, jímž cedí sírou posvěcený pohanský texty. Žehrat na jeho živočišnost je stejný nonsens jako zatracovat analog a vyzdvihovat digitál.

„Když jsme byli menší děti než teď, úspěšně mezi námi kolovalo rčení o tom, že není možné najít jeden jediný rozumný důvod, který by vyvracel, že Bathory jsou nejlepší kapela pod nebeskou klenbou.“

Na Vinyl Disk Musick věnujeme vždy alespoň odstavec vnější podobě alba, udělejme to i na Aardvarku, ať si dokážeme - a podtrhneme tu většinovou anomálii - že recenzujeme skutečný fyzický nosič, že skvělá muzika není definitivně odsouzena do falešného formátu mp3 v mobilech povrchní většiny. Rozevírací třípanelový digipack je výpravný: do přírody, lesa a mlhy, zemský ráj to napohled. Navíc s nášivkou v kapse jako hmatatelným bonusem, bookletem s texty ve druhé kapse, a krásným potiskem disku (potenciální vydavatelé, jistě vidíte ten majestátní picture disk!?).

Když jsme byli menší děti než teď, úspěšně mezi námi kolovalo rčení o tom, že není možné najít jeden jediný rozumný důvod, který by vyvracel, že Bathory jsou nejlepší kapela pod nebeskou klenbou. Kdo chtěl mít navrch, suše kontroval tím, že jsou nadpozemští. Vždyť upřímně - a nebuďme falešně patetičtí - co jiného si nechat zahrát na vlastním pohřbu, než Bathory, respektive Cales.

Autor řídí distro, label a web Vinyl Disk Musick.