Butterfly Killers, Drom

Zapomenuté světlo
14. března 2013
Nová Paka, Rock Café Marilyn

Teprve od 1. března otevřené Rock Café Marilyn upozornilo hardcorové podzemí na svou existenci mimo jiné i uspořádáním koncertu DROM a Butterfly Killers. Nehledě jen na to, že jsem vloni už dvě vystoupení DROM absolvoval, byl jsem nepoměrně zvědavější právě na Butterfly Killers.

Málo platné, ale na webu střídmě dávkované zkazky o kolaboraci zpěváka a výtvarníka Štěpána Málka z NVÚ s kytaristou M11 z byvších Thema Eleven a bubeníkem Kudlisem z hlučícího Elektročasu ve spojení se zoufalým nedostatkem videí Butterfly Killers na YouTube – později jsem dohledal jen níže použitý ilustrační záznam – vykonaly své.

Začátek koncertu se o hodinu zpozdil. DROM, kteří hráli jako první, se patrně spoléhali na to, že Butterfly Killers do Nové Paky přijedou přibližně ve stejnou dobu, a že jim zapůjčí reprobox, a tak si druhý kytarista dovezl jen předzesilovač.

„Zatímco Málek ze zefektované harmoniky pracně vyfukoval motýlí hejna členitých melodií, sekerníci M11 s Kudlisem je zhusta rozháněli perlíky."

I když dodatečné zvučení na kvalitu zvuku nemělo vliv, všechny nástroje i vokál byly dobře čitelné, a ani si nejsem vědom, že by kapela sama cokoliv zanedbala, sklouzávala k rutinérství, neřkuli se šetřila, koncert Dromu mě přesto v jednom ohledu zklamal.

Ačkoliv jsem už dříve na adresu vděčných postmetalových propriet, barevných zářivek, ve vztahu k DROMu a plzeňským (nic) utrousil nejednu jedovatou poznámku, jakmile jsem zmerčil, že kolem bicí soupravy nebyly rozmístěný, bylo mi jasné, že DROM riskují.

Jejich hudba je vyloženě zvukomalebné povahy a přímo volá po barevném osvětlení a projekcích. Proto se mi tentokrát zdálo, že sleduji při práci kazatele hlásající slovo Boží pod dálničním nadjezdem a ne ve velebném barokním chrámu. Jejich pobožnost takto byla s to obrátit na víru toliko nezasvěcené nebo už na víru obrácené.

O poznání civilnější, nevezmu-li v potaz mírně teatrální pózy M11, hardcorová produkce „Zabijáků motýlů“ už se bez psychotropního osvětlení dost dobře obešla a též byla velmi dobře ozvučená. Její nectnosti ale vytanuly na povrch už z přístupu kapely k vlastní tvorbě. Zatímco Málek ze zefektované harmoniky pracně vyfukoval motýlí hejna členitých melodií, sekerníci M11 s Kudlisem je zhusta rozháněli perlíky.

Až v závěrečných třech kompozicích, které nezněly jak uplácané při prvním jamu, si obě generace hradeckého undergroundu konečně vyšly vstříc. Jestli se nepřestanou dál zpěčovat vlastním zažitým návykům z domovských kapel, jsem přesvědčen, že Butterfly Killers mají na to se stát něčím víc než místní obskurní super-skupinou. Zatím setrvávají ve stádiu mičurinského experimentu s nejistým výsledkem.