Buck Satan and the 666 Shooters – Bikers Welcome! Ladies Drink Free

Vidlákova smlouva s ďáblem
2012
AFM Records
50:44 (12 skladeb)
country/bluegrass/hillbilly
http://bucksatan.com

Al Jourgensen nahrál countryovou desku. A stojí stejně tak za hovno jako nové logo Ministry, kterým ozdobili cover nadcházejícího alba „Relapse“, jež je díky téhle nahrávce o to očekávanější. A buďte v klidu, nejde o verdikt bez soudu. Na recenzovanou novinku jsem se těšil od chvíle, kdy začínalo být reálné, že před drahně lety podepsaný pakt s Buckem Satanem dojde naplnění.

Očekával jsem desku, kterou to neúnavný bushobijec, jenž tři čtvrtiny svého života profetoval, nandá všem těm navoněným panákům s klobouky, po nichž touží každá svobodná matka amerického venkova, a jejichž muzika se i v dnešní době prodává po milionech. Desku, na které mě tenhle industriální kovboj silou své zpovědi přiměje vážit si každého nového rána.

Na „Bikers Welcome! Ladies Drink Free“ se však vtělil do role vůdce skupiny vidláků, která vtrhla na chudý firemní večírek kdesi uprostřed Texasu, místnímu baviči ukradla jeho samohrajku, naložila ji na korbu prorezlého pick-upu Ford model '56 a za zvuku předprogramovaných beatů se s křečovitými úsměvy, jaké mívaly postavičky Walta Disneyho, vydala vstříc prašným silnicím.

Jediným pozitivním faktem na tom je, že si to podle všeho užívali, a že Jourgensen má poté, co kvůli svým problémům s vředy utekl hrobníkovi z lopaty, opět chuť do života. To ovšem není omluva hudební nekvality a důvod, abychom tuhle jeho poctu legendárnímu countryovému zpěvákovi Bucku Owensovi brali na milost. (Ve skutečnosti deska obsahuje covery country idolu Grama Parsonse a hipíků Grateful Dead.)

„..pokusil se v osobitém podání jako od Ministry napodobit jednoduchý rytmus bicích z dob, kdy je ještě bubeníci mohli nosit pod paží.“

Nevadí, že nejde o country jako spíš o poťouchlou parodii na bluegrass, chcete-li hillbilly. Protože i kdybyste sdíleli smysl pro tento druh humoru a chtěli přijmout argument, že se Jourgensen snaží o moderní a neotřelý přístup k letitému žánru, bude to stejné přeceňování, jako namlouvat si, že se těmi otřesnými umělými zvuky pokusil v osobitém podání jako od Ministry napodobit jednoduchý rytmus bicích z dob, kdy je ještě bubeníci mohli nosit pod paží.

Šance na to, zda vám začnou lézt na nervy dřív právě ony, ukňouraný zpěv anebo neustálé introdukce hostujících muzikantů, jejichž jinak profesionální výkony se na takto pojaté desce míjejí účinkem, jsou vyrovnané.

Ale co, Jourgensen se směje. On to totiž všem těm novodobým kovbojům nandal na celé čáře. Ačkoliv ve zcela jiné disciplíně a obávám se, že gratulanti vzejdou pouze z kruhu nejbližších. Řadíte-li se mezi ně, budete stejně shovívaví.

Nenaplněná očekávání? Ano. Ale poslechněte si tohle, ať víte, jak to myslím.